30 C 545/2025-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 24.9.2025 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 11.557,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 5.1.2025 smlouvu, na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácela, žalobkyně smlouvu ke dni 6.5.2025 vypověděla. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná ničeho nezaplatila, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 4.999,97 Kč, poplatku ve výši 99,50 Kč, smluvních úroků ve výši 6.374,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 83,64 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.3. Soud ve věci nařídil jednání na 29.1.2026. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila a ani včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení nařízeného jednání. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:5. Dne 5.1.2025 měla žalobkyně a žalovaná uzavřít listinu označenou jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně mohla žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 14.700,- Kč. Na podkladě této listiny byly žalované žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve 5.000,- Kč (viz sdělení , právnická osoba, ze dne 5.1.2026 a přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 5.1.2025). Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácela, žalobkyně smlouvu ke dni 6.5.2025 vypověděla (písemnost ze dne 6.5.2025).6. Lze učinit dílčí skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalované bankovním převodem dne 5.1.2025 peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč.7. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud kromě jiného zjistil, že dle této listiny by ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované měla činit 16.136,- Kč, resp. že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou by měla činit 25.000,- Kč.8. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované (16.136,- Kč) byla žalobkyní prokazována listinou označenou jako Identifikovatelné příjmy. Dle této listiny byly příjmy žalované doloženy prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Bankovní výpis však k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl přiložen.9. Pakliže soud neví, resp. na podkladě předložené osamocené listiny označené jako Identifikovatelné příjmy není schopen jakkoliv hodnověrně identifikovat právní základ tvrzených čistých příjmů žalované, je vyloučeno, aby soud mohl mít za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 16.136,- Kč. Pro takové žalobní tvrzení žalobkyně nepředložila dostatečně (příslušné) důkazní prostředky.10. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, sama se připravila o možnost, aby jí soud při jednání poskytl poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označení a předložení důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalované.11. Soud dále uvádí, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu sice poznamenala, že pokud by soud neměl za prokázané, že peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na základě řádně uzavřené smlouvy o úvěru, měl by danou věc posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.12. Soud doplňuje, že při vědomí této poznámky, jakož i při vědomí skutečnosti, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není obsažena informace, zda žalovaná po poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5.000,- Kč nějaké peněžní prostředky žalobkyni zaplatila/vrátila, a pokud ano, tak v jaké výši, přípisem ze dne 3.12.2025, č.j. 30 C 545/2025 - 18, vyzval žalobkyni ke sdělení této informace.13. Přípis byl žalobkyni doručen dne 30.12.2025. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala.14. Soud byl proto znovu připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, sama se připravila o možnost, aby jí soud při jednání poskytl poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o nutnosti sdělení, jakož i doložení, informace, zda žalovaná nějaké peněžní prostředky žalobkyni zaplatila/vrátila, a pokud ano, tak v jaké výši.15. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila žádné listiny, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované předtím, než jí poskytla peněžní prostředky. Tento právní závěr vyplývá ze shora rozvedeného skutkového zjištění, resp. skutkového závěru.19. Pakliže žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi žalobkyní, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovanou, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.20. Právě uvedené znamená, že jestliže žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč, přičemž tyto byly žalované poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení, které je (by byla) žalovaná povinna vydat, neboť se bezdůvodně obohatila. Soud nezjistil, že by u žalované byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaná nebyla povinna peněžní prostředky, o něž se obohatila, vydat.21. Pakliže by žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, resp. k žádosti soudu sdělila, zda žalovaná po poskytnutí peněžních prostředků žalobkyni nějaké peněžní prostředky zaplatila/vrátila, a pokud ano, tak v jaké výši, soud by pak takovou částku, tj. poskytnuté peněžní prostředky mínus zaplacené/vrácené peněžní prostředky, jakožto bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 NOZ, žalobkyni přiznal, resp. soud by žalované uložil povinnost takovou částku žalobkyni zaplatit.22. V projednávané věci ovšem soud nemohl postupovat takovýmto způsobem, neboť z důvodu informačního deficitu stran výše bezdůvodného obohacení, když tento informační deficit je přičitatelný žalobkyni, která v této záležitosti byla navzdory žádosti soudu pasivní, soud nezná přesnou výši bezdůvodného obohacení na straně žalované.23. Jinak řečeno – není sporu o tom, že na straně žalované došlo v důsledku absolutně neplatné smlouvy o úvěru ke vzniku bezdůvodného obohacení, které by měla žalovaná žalobkyni vydat.24. Nezbytnou navazující podmínkou či předpokladem v řízení o zaplacení určité částky, tj. aby žalované mohla být soudním rozhodnutím uložena povinnost vydat (zaplatit) žalobkyni bezdůvodné obohacení, je skutečnost, že soud musí znát (musí být schopen kvantifikovat) výši bezdůvodného obohacení.25. Pakliže soud nezná konkrétní výši bezdůvodného obohacení, není z tohoto důvodu možné žalované uložit povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné oboha