Okresní soud v Ústí nad Labem 37 C 383/2025-29 – Náklady řízení

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně nárok odvozuje ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela společnost , právnická osoba, s žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy se společnost , právnická osoba, zavázala žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, , a to i opakovaně. Celkem žalovaný takto čerpal , částka, . Žalovaný na svůj dluh částečně plnil, zbývající část dlužné částky žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci konal ústní jednání dne , datum, , na které byly účastníci řádně předvoláni. Za žalobkyni byl přítomen její zástupce, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti a vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost , právnická osoba, se (pod obchodní značkou Creditea) zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky na vyžádání žalovaného až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc minimální měsíční splátku, jejíž výše se odvíjela od aktuálně dlužné částky. Zápůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy o úvěru a činila 60 % ročně.5. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ověřila totožnost žalovaného při sjednání úvěrové smlouvy.6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný celkově čerpal částku , částka, a celkově splatil , částka, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z její přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky společnosti , právnická osoba, za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo společností , právnická osoba, oznámeno postoupení sporné pohledávky ve výši , částka, na žalobkyni, když mu bylo dne , datum, odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku.8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, zástupce žalobkyně urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky. Odeslána byla , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.9. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.10. Protože společnost , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila spornou pohledávku dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.11. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.12. Soud učinil závěr, že mezi společností , právnická osoba, , jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Společnost , právnická osoba, tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje popsaný úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše , částka, . Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.14. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci společnost , právnická osoba, nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně v tomto ohledu nic netvrdila ani nepředložila žádné důkazy, které by řádné zkoumání úvěruschopnosti prokázaly. Žalobkyně pak byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy a poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Na toto poučení při jednání ve věci nic dalšího neuvedla.15. Soud tedy uzavírá, že společnost , právnická osoba, před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a s § 588 o. z.16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, žalovanému poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně, resp. společnost , právnická osoba, ) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný uhradil částku , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.17. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve tímto rozsudkem bylo uloženo plnění v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.18. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich procesní úspěch byl přibližně stejný.