Okresní soud v Ústí nad Labem 37 C 391/2025-35 – Náklady řízení

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím. Žalovaný nárok dovozovala z pohledávek vzniklých na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy ze dne , datum, původní věřitel půjčil žalované částku , částka, s tím, že měla původnímu věřiteli vrátit ve 14 měsíčních splátkách celkem , částka, . Žalovaná na svůj dluh částečně plnila částku , částka, , zbývající část dlužné částky žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyla od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí.2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřila.3. Soud ve věci konal ústní jednání dne , datum, , na které byli účastníci řádně předvoláni. Žalobkyně se jednání zúčastnila prostřednictvím svého zástupce, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal v její nepřítomnosti.4. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav:5. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek) uzavřených mezi původním věřitelem a žalobkyní. Žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, převzala od původního věřitele v hotovosti částku , částka, , za což se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku , částka, (tvořenou zápůjčkou ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ). Částku ve výši , částka, se pak zavázala vrátit původnímu věřiteli ve 14 měsíčních splátkách po , částka, (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Žalovaná před poskytnutím úvěru při vyplnění zákaznické karty uvedla, že bydlí v obecním bytě, je zaměstnaná, nemá vyživovací povinnost, je svobodná, má střední vzdělání, její měsíční čistý příjem (mzda) činí , částka, a její odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, (, částka, bydlení a energie, , částka, výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady a , částka, srážky ze mzdy, výživné) (žádost o úvěr ze dne , datum, ). Za období 3 měsíců před sjednáním úvěru měla čistý příjem průměrně , částka, (potvrzení o výši příjmu na č. l. 26). Žalovaná na poskytnutou půjčku hradila částku , částka, (výpis transakcí). Žalovaná byla o postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni vyrozuměna dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dlužnou částku pak žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (předžalobní výzva ze dne , datum, vč. podacího lístku).6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.7. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.8. Protože původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil sporné pohledávky dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.9. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených výdajů. Ohledně deklarovaných výdajů z předložených listin panují v očích soudu značné pochybnosti ohledně jejich věrnosti. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr pouze výši výdajů na bydlení , částka, a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši , částka, . Soudu je z úřední činnosti i běžné životní zkušenosti známo, že uvedené náklady jsou v kontextu cenové hladiny roku 2023 na první pohled zcela nerealistické. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaná měla každý měsíc k dispozici více než , částka, použitelného příjmu, není ani logické, proč by si půjčovala částku , částka, za zjevně nevýhodných podmínek. Uvedené spíše svědčí o značných pochybnostech o skutečné majetkové a finanční situaci žalované v době sjednání úvěrové smlouvy. Popsané zjevné rozpory pak měly právního předchůdce vést buď k jejich odstranění anebo (více pravděpodobně) k zamítnutí žádosti o úvěr. Jelikož tedy panovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Původní věřitel pouze otrocky přijal údaj o příjmech a výdajích, aniž je alespoň v základním rozsahu kriticky zkoumal.13. Žalobkyně byla na jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Na toto poučení zástupce žalobkyně nenavrhnul ničeho.14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že původní věřitel žalované poskytl částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaná uhradila částku , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.15. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve tímto rozsudkem bylo uloženo plnění v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.16. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.