Okresní soud v Ústí nad Labem 74 C 125/2026-19 – Náklady řízení

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 244 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení - nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného ve výši 17 244 Kč včetně příslušenství (úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 244 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení) a z poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč, které byla žalovaná žalobkyni povinna platit podle pojistné smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, .2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. Účastníci řízení podepsali dne , datum, pojistnou smlouvu č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo životní pojištění, které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalované poskytnout, a závazek žalované hradit žalobkyni pojistné ve výši 1 567 Kč měsíčně (zjištěno z: pojistná smlouva č. , hodnota, včetně dodatku k pojistné smlouvě). Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den , datum, (zjištěno z: pojistná smlouva č. , hodnota, ). Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu 35 let, tj. do 19. 11. 2059 (zjištěno z: pojistná smlouva č. , hodnota, ). Žalovaná nehradila pojistné řádně a včas, proto ho žalobkyně upomenula o zaplacení dlužného pojistného ve výši 15 670 Kč dne 12. 3. 2025 s upozorněním, že v případě neuhrazení dlužného pojistného do 17. 4. 2025 pojistná smlouva zanikne (zjištěno z: upomínka ze dne 12. 3. 2025). Dne 29. 4. 2025 žalobkyně oznámila žalované, že dne 18. 4. 2025 došlo k zániku pojistné smlouvy a vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve výši 17 244 Kč (zjištěno z: zánik pojištění ze dne 29. 4. 2025). Žalovaná ničeho nezaplatila, přestože byla vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 17 444 Kč (pojistné 17 244 Kč + náklady za upomínku 200 Kč) jak žalobkyní, tak i jejím zástupcem (zjištěno z: upomínka ze dne 14. 7. 2025, předžalobní výzva ze dne 3. 12. 2025 včetně podacího archu).4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce takto.5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.6. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.7. Podle § 1753 o. z. ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.8. Pojistnou smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, soud posoudil jako pojistnou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem podle § 2758 odst. 1 o. z. V ní se žalovaná zavázala včas a řádně hradit žalobkyni pojistné dle § 2782 odst. 1 o. z. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou trval i v období od 20. 5. 2024 do 17. 4. 2025. Žalovaná svoji smluvní povinnost včas a řádně hradit pojistné nesplnila, když neuhradila dlužné pojistné splatné dne 20. 5. 2024 ani poté, co byla k jeho úhradě žalobkyní vyzvána. V důsledku toho pojistná smlouva ke dni 17. 4. 2025 zanikla. Žalobkyně tak má podle § 2758 odst. 1 o. z. právo na příslušnou část pojistného za pojistnou dobu, v tomto případě na poměrnou část pojistného ve výši 17 244 Kč za období od 20. 5. 2024 do 17. 4. 2025.9. Jelikož žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnila, dnem následujícím po splatnosti výše uvedené dlužné částky se dostala do prodlení. Žalobkyni tak vzniklo i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno.10. Pro případ porušení povinnosti žalované hradit pojistného byla pravděpodobně v obchodních podmínkách nebo sazebníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o. z. (v samotné smlouvě uvedena není, obchodní pojistné podmínky ani sazebník nebyly soudu předloženy), když tato povinnost je dle žaloby požadována v souvislosti s prodlením žalovaného a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným dle § 1753 o. z., neboť ustanovení obchodních podmínek upravující utvrzení dluhu nemohl žalovaný rozumně očekávat a nepřijal je výslovně. Soud dospěl k závěru, aby bylo jednáno v souladu s principem poctivosti, je nutné ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11).11. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě bylo shledáno neúčinným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do částky 200 Kč. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z výše uvedené částky ve výši 14,75 % ročně ode dne 18. 4. 2025 do zaplacení. Ke dni 17. 4. 2025, k němuž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě této částky odpovídající dlužnému pojistnému k datu zániku pojistné smlouvy, však zákonný úrok z prodlení podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činil pouze 12 % ročně a nikoliv 14,75 %, jak požadovala žalobkyně. Soud proto žalobu zamítl také v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 17 244 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení (výrok II.).12. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a ohledně nároku na pojistné tak žaloba byla shledána důvodnou, soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, že co do částky 17 244 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 244 Kč od žalobkyní požadovaného data 18. 4. 2025 do zaplacení žalobě vyhověl (výrok I.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 554,85 Kč, přičemž tato částka představuje 97,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,85 % a úspěchu žalované v rozsahu 1,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 444 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.