10 C 338/2020-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], dne [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaná se je zavázala vrátit spolu s úroky ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradila [částka] z toho na úrok [částka], na poplatek za administrativní činnost [částka] a na poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka]. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši [částka], který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem [částka], za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit poplatky v celkové výši [částka], tedy veškeré poplatky za poskytnutí úvěru činily 80 % jistiny, poplatky po odečtení úroku (úplaty za úvěr) činily 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o dalším poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 60 % jistiny úvěru (vedle již ujednaného úroku) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatku, pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši [částka], žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná na dluh uhradila [částka], podle rozpočtu uhrazených částek i žalované částky je však zřejmé, že žalovaná na dluh uhradila pouze [částka]. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s úrokem, to vše ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] ([částka] – [částka]) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. a se smluvním úrokem dle ust. § 1802 a násl. o.z., který byl v těle smlouvy řádně sjednán. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 55 %, žalovaná ze 45 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 10 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], z částky [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky [částka] jako 3 paušální náhrady nákladů po [částka]. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku [částka]. Celková náhrada nákladů činí [částka], část náležející žalobci ve výši 10 % pak po zaokrouhlení činí [částka] a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.