10 C 219/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.236,20 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 6. 2. 2018. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 4.550 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.686,20 Kč a úroku a zákonného úroku z prodlení. Ústní jednání se konalo dne 22. 9. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 6. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1.100 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 950 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 4.100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se za poskytnutí úvěru ve výši 5.000 Kč zavázal zaplatit poplatky a úrok v celkové výši 3.650 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutý úvěr, úroku, další poplatky činily 45 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o dalších poplatcích za poskytnutí úvěru ve výši 45 % jistiny úvěru vedle již určeného a poměrně vysokého úroku ve výši 28 % jistiny je, pro nepřiměřenost výše těchto poplatků, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele posoudil jako absolutně neplatné ujednání. Žalobce požadoval též zaplacení smluvní pokuty. V žalobě uvedl toliko, že v důsledku porušení povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty a proto požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.686,20 Kč. Období, za které je smluvní pokuta požadována, žalobce řádně neoznačil. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. Soud je dle ust. § 118 a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k tomu, že žalobce řádně neoznačil, za jaké období se smluvní pokuty domáhá, nemohl soud jeho nárok náležitě přezkoumat, a to zejména s ohledem na částečné zamítnutí žaloby z důvodu neplatnosti ujednání o poplatcích. Je procesní povinností žalobce tvrdit veškeré rozhodné skutečnosti, jestliže pak žalobce tuto svoji povinnost řádně nesplnil, soudu nezbylo, než žalobu i v části smluvní pokuty zcela zamítnout. Soud žalobu zamítl též co do úroku ve výši 10,75 % ročně do zaplacení. Smluvní strany smluvní úrok pro překročení sjednané doby trvání smlouvy nesjednaly, pro přiznání takového nároku tedy chybí smluvní ujednání. Zároveň nelze uplatnit ust. § 1802 o.z., neboť to se uplatní pouze v případě, nebyla-li výše úroku za poskytnutý úvěr vůbec ujednána, když úrok za poskytnutí úvěru ujednán byl, a to úrok kapitalizovaný 28 % z poskytnuté jistiny. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč za úrok ve výši 1.400 Kč, žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil pouze 4.100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu a úrok a pro absolutní neplatnost ujednání o poplatcích za poskytnutý úvěr započetl platby žalovaného právě na jistinu a úrok. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2.300 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 28 %, žalovaný ze 72 %, žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 44 % nákladů řízení žalovaného. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.