10 C 332/2021-13 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 21.100 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 20. 5. 2017. Žalovaná na dluh uhradila celkem 4.850 Kč a následně částku 9.000 Kč, kterou žalobce započetl jako zálohu na úhradu nákladů řízení. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 15.000 Kč, úroku ve výši 2.266 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2.058 Kč a inkasního poplatku ve výši 1.776 Kč. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 20. 5. 2017, jejím předmětem byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3.300 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2.850 Kč a úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy celkovými náklady ve výši 10.950 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Žádostí ze dne 20. 5. 2017 požádala žalovaná o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty dne 20. 5. 2017. Žalované byl dne 20. 5. 2017 poskytnut předpis splátek. Z neoznačené tabulky soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 4.850 Kč. Z credit scoringu, finanční analýzy, pracovní smlouvy žalované, dohody o smluvní mzdě a čestného prohlášení soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky sdělením ze dne 6. 2. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 15.000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit celkem 10.950 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutý úvěr, úroku, který byl sjednán v poměrné vysoké výši na samé hranici přípustnosti úplaty za poskytnuté peněžní prostředky (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) další poplatky činily 45 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru ve výši 45 % jistiny úvěru vedle již tak vysokého úroku je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto shledal ujednání o poplatcích za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele ujednáními absolutně neplatnými. Proto soud žalobu v části poplatků zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne 20. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o poplatcích za poskytnuté peněžní prostředky, byla žalovaná povinna zaplatit pouze dlužnou jistinu ve výši 15.000 Kč spolu s úrokem ve výši 4.200 Kč. Platby žalované soud v souladu s ust. § 1932 o.z. primárně započetl na úrok, ve zbývající části též na jistinu dluhu. Žalobce dále uvedl, že žalovaná na dluh vedle částky 4.850 Kč zohledněné v žalobním návrhu uhradila celkem 9.000 Kč, které žalobce zálohoval na náhradu nákladů řízení. Dle ust. § 1932 odst. 1 o.z. (ve znění účinném do 30. 6. 2021) má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Tedy v souladu s tímto ustanovením lze plnění dlužníka započíst nejprve na náklady, avšak náklady, které jsou„ již určené“. To znamená, že ke dni započtení musí být takové náklady již přesně vyčíslené a nepochybně nastalé. Žalovaná tyto platby hradila předtím, než žalobce podal žalobu, tedy v okamžiku jejich započtení na zálohu ještě náklady soudního řízení nemohly být nepochybně nastalé a přesně vyčíslené, neboť v tu chvíli ještě nebylo zřejmé, zda bude žaloba podána, případně v jaké výši. Soud proto i tyto platby žalované započetl na jistinu (poté, co byl úrok uhrazen předchozími platbami, viz výše). Žalovaná byla ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 5. 2017 povinna zaplatit celkem 19.200 Kč, na dluh žalované soud započetl úhrady žalované v celkové výši 13.850 Kč, proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 5.350 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s úhradou dluhu v prodlení, byla dlužná částka žalované uložena k úhradě se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 25 %, žalovaná ze 75 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 50 % nákladů řízení žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.