10 C 404/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 27.207,15 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 26. 10. 2017, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 26. 10. 2017. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 26.007,15 Kč, smluvních poplatků ve výši 1.200 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Žalobce vzal žalobu v části požadovaného smluvního úroku (co do rozdílu mezi výší 22,2 % a 17,88 %) zpět, soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. částečně zastavil. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 26. 10. 2017, dle dispozic ke smlouvě činil úvěrový rámec 30.000 Kč, výše úroku byla sjednána ve výši 17,88 % ročně. Čerpání úvěru žalovaným a platby žalovaného na dluh soud zjistil z výpisů ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] za období od 26. 10. 2017 do 30. 6. 2019. Sdělením ze dne 1. 7. 2019 vypověděl právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru pro prodlení žalovaného s placením povinné minimální splátky s tím, že dlužná částka ke dni 1. 7. 2019 činila celkem 29.913,83 Kč, z toho poplatky 1.200 Kč a dlužné úroky 2.706,68 Kč. Výši úroků a poplatků soud zjistil z úrokového lístku platného od 11. 7. 2016 a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 12. 2016 Smluvní podmínky soud zjistil z produktových podmínek spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu účinných od 1. 8. 2017 a všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 10. 2017. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky oznámil právní předchůdce žalobce žalovanému sdělením ze dne 28. 2. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit do částky 30.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však řádně a včas nehradil, právní předchůdce žalobce smlouvu pro porušování smluvních podmínek žalovaným vypověděl. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky, tedy celkem 27 207,15 Kč, se smluvními úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., když částečné zastavení řízení zavinil žalobce zpětvzetím žaloby, aniž by bylo osvědčeno, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, avšak řízení bylo zastaveno pouze v nepatrné části a ve zbývající části měl žalobce plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.089 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.541 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.