10 C 45/2021-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 17.069 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 18. 10. 2017. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 18. 10. 2017, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 8.917 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1.789 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.920 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4.208 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Výzvou ze dne 23. 4. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 10.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 8.917 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil téměř 90 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, poplatek činil více jak 70 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši přesahující 70 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel, na dluh ničeho neuhradil. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a kapitalizovaného úroku, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11.789 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný ohledně plnění této části dluhu v prodlení. Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit žalobci smluvní úroky dle ust. § 1802 a násl. o.z., neboť byly řádně sjednány v těle smlouvy po celou dobu trvání smlouvy a soud má za to, že odkaz do smluvních podmínek na dobu trvání smlouvy nezakládá nepoctivé jednání věřitele jak bylo dovozeno v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 69 %, žalovaný z 31 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 38 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč, část náležející žalobci ve výši 38 % proto činí 856 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.