12 C 139/2020-41 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.5.2020 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 69 674,94 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 25.6.2019 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovanému byla dne 9.7.2019 vyplacena zápůjčka ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkem částku 107 430 Kč, tj. zaplatit jistinu zápůjčky a dále částku 47 430 Kč jako obchodní úrok a částku 18 000 Kč jako administrativní poplatek. Uvedené se žalovaný zavázal zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 2 985 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 955 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na 10.8.2019. Žalovaný po zesplatnění uhradil žalobci částku 2 000 Kč. Žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 69 674,94 Kč sestávající se z jistiny ve výši 40 000 Kč (na jistinu bylo uhrazeno 2 000 Kč), z neuhrazených obchodních úroků ve výši 15 569 Kč, z neuhrazených poplatků za správu zápůjčky ve výši 4 000 Kč, ze zákonného úroku 1 608,38 Kč, ze smluvní pokuty 3 089 do zesplatnění a 4 658,56 Kč po zesplatnění. Úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobce vyčíslil částkou 750 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobci neuhradil ani na základě upomínky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy uzavřené dne 25.6.2019 [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci částku 107 430 Kč sestávající se z jistiny ve výši 42 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 65 430 Kč, zahrnující administrativní poplatek a úrok. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci uvedenou částku v měsíčních splátkách ve výši 2 985 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 955 Kč. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že úroková sazba byla sjednána ve výši 58%. Úrok je sjednán jako pevný, nevázaný na žádný index ani referenční úrokovou sazbu. RPSN půjčky je 108,8%. V článku 9 uvedené smlouvy pak bylo sjednáno právo žalobce požadovat smluvní pokutu dle sazebníku pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky. V článku 10 je pak sjednáno oprávnění žalobce vyúčtovat žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vzniknou v důsledku prodlení žalovaného. Ze Sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut datovaného 25.6.2019 bylo zjištěno, že je podepsán žalovaným. V čl. I je stanovena výše administrativního poplatku v částce 500 Kč jako měsíční poplatek za správu spotřebitelského úvěru. V čl. II je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5% denně z aktuální výše dlužné splátky počítaná až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení. Ze splátkového kalendáře ze dne 25.6.2019 soud zjistil, že výše měsíční splátky činila 2 985 Kč, poslední pak 2 955 Kč. Ve splátkovém kalendáři je uvedeno, jaká částka z měsíční splátky bude použita na jistinu, na úroky a na administrativní poplatek. Z výpisu [právnická osoba] ze dne 9.7.2019 bylo zjištěno, že žalovanému byly vyplaceny na účet peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 2.1.2020 výzvu k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění dosud neuhrazené jistiny. Oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 16.2.2020 bylo zjištěno, že žalobce vyrozuměl žalovaného o zesplatnění pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce, a to ke dni 16.2.2020. Zároveň žalobce vyčíslil dluh ve výši 65 122,47 Kč. Ke dni zesplatnění činila dlužní jistina 42 000 Kč. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku datovanou 12.3.2020. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2390 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Podpisem smlouvy byl žalobce srozuměn se základními podmínkami, za kterých byla smlouva uzavřena. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce částku 42 000 Kč. Na uzavřenou smlouvu o zápůjčce se jako na spotřebitelský úvěr uplatní kogentní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci strany sjednaly úrokovou sazbu půjčky ve výši 58 % a měsíční výši administrativního poplatku ve výši 500 Kč (za 36 měsíců pak mělo být zaplaceno 18 000 Kč). Takové ujednání je dle přesvědčení soudu nepřiměřené a podle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se k takovému jednání nepřihlíží. Takové ujednání jakoby nebylo vůbec učiněno. Nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé (§ 551 občanského zákoníku). 7. S ohledem na zajištění ochrany spotřebitele soud zkoumá nepřiměřenost ujednání z úřední povinnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce částku 42 000 Kč. Při hodnocení ujednání ohledně výše úroků a administrativního poplatku účtovaného měsíčně soud dospěl k závěru, že sazba výše úroků (58%) v kombinaci s výší administrativního poplatku (500 Kč měsíčně) jsou nepřiměřená, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. 8. Pro hodnocení ujednání ve smlouvě je třeba vycházet z § 1813 a § 1815 o.z. V souzené věci je ujednání o výši úroků a administrativního poplatku sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (§ 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 9. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plněním, které za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 10. Jak už soud výše uvedl, ujednání o úrocích a administrativním poplatku nebylo sjednáno individuálně. Toto ujednání bylo připraveno stranou žalobce. To ale ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroku a administrativního poplatku znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Soud proto k takovému ujednání nepřihlédl a požadavek žalobce na zaplacení nákladů půjčky ve výši 65 430 Kč nepřiznal. 11. Soud nevyhověl rovněž požadavku žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Soud dospěl k závěru, že takovému nároku nelze vyhovět, neboť soud shledal jako nepřiměřené ujednání o výši úroku a administrativního poplatku. Pokud soud k uvedenému jednání nepřihlédl, nemůže pak přiznat žalobci smluvní pokutu z dlužné jistiny i takto sjednaných úroků. Soud tedy zamítl žalobu i ohledně požadavku na zaplacení smluví pokuty. 12. Povinností žalovaného je vrátit žalobci poskytnutou zápůjčku ve výši 40 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě žalovaný na smlouvu o zápůjčce uhradil celkem 2 000 Kč. Soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 40 000 Kč, a to dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části byla žaloba z výše uvedených důvodů jako nedůvodná zamítnuta. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený sou