12 C 39/2021-26 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10.12.2020 stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 34 388 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, podle které žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu, pevný úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 394 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku ve výši 2000 Kč zaplatil dne 6.12.2018. Následujícím dnem po uplynutí lhůty pro zaplacení další splátky vzniklo věřiteli právo na zaplacení celé dlužné částky najednou. Jedná se o jistinu 14 008,91, úrok 1 255,87 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 2 506,37 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 293,96 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 6 822,89 Kč. Neuhrazená jistina úvěru se dále úročí sazbou 15% ročně, což je sjednáno ve článku Splatnost, úrok a RPSN. Věřiteli vzniklo také právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč. Věřitel následně postoupil svou pohledávku na žalobce a žalovanému to oznámil. 2. Okresní soud v Ústí nad Orlicí vyhověl žalobě elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR 325580/2020-5 ze dne 29.1.2021, proti němuž podal žalovaný včasný odpor, ve kterém uvedl, že žádá o ponížení celkové dlužné částky a požádal o splátkový kalendář. 3. Žalobce vzal návrhem doručeným soudu dne 12.5.2021 žalobu částečně zpět, a to do částky 6 658 Kč, neboť žalovaný tuto částku žalobci po podání žaloby uhradil. Dle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu co do částky 6 658 Kč zpět před zahájením jednání, soud řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.rozsudku). 4. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, neboť žalovaný se na doručené předvolání k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). Žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal (při druhém jednání). 5. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný a předchůdce žalobce uzavřeli dne 5.12.2018 smlouvu o úvěru, podle které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 394 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Nárok na inkasní poplatek vznikal věřiteli v den každého výběru splátky v bydlišti dlužníka. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Veškeré platby měly probíhat v hotovosti. Pokud žalobce nezaplatí řádně včas jakoukoli splátku ani ve 30denní náhradní lhůtě, stává se splatnou celá zbývající část dluhu. Zápůjční úroková sazba byla vyčíslena jako 15%, RPSN 272,44% Smluvní pokuta byla ve výši 0,1% denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč Žalovaný zaplatil v hotovosti 2000 Kč dne 6.12.2018 (zjištěno z transakční historie). Věřitel postoupil svou pohledávku na žalobce a žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku). 6. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 7. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 13. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle § 122 odst. 2, 3 z.č.257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 14. Žalovaný obdržel od věřitele 15 000 Kč, měl zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou. Soud shledal neplatným ujednání o úplatě za vyhodnocení úvěru i za poskytnutí úvěru. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 15% a celková částka úroku 1 444 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Soud nepřiznal žalobci úrok ve výši 15% ročně do budoucna. Úrok tímto způsobem sjednán nebyl, ve smlouvě je výslovně uvedeno, že úrok je sjednán pevnou částkou, která tvoří určitý procentní podíl z celku půjčených