12 C 63/2021-57 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.1.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 41 725 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 24.4.2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 21 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 16 měsíčních splátkách po 2 875 Kč. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil. V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr ke dni 24.8.2018 zesplatněn. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 11,83% ročně odpovídající úrokové sazbě korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5let ke dni uzavření smlouvy. Žalobce pak má práv na zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 41 725 Kč se stávající se z neuhrazené jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 722,50 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 1 517,50 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 985 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 4 410,11 Kč a smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla dne 24.4.2017 uzavřena mezi spol. [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 21 000 Kč a zahrnují částku 5 500 Kč jako poplatek, částku 8 500 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek a částku 7 000 Kč jako úrok. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 875 Kč. V čl. II smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 21% ročně. V čl. V. smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že se dlužník dostane do prodlení s úhradou splátek, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. V článku IV. smlouvy je uvedena RPSN ve výši 159,74 % V čl. VI. je ujednáno, že vztah založený touto smlouvou zaniká splněním veškerých závazků z této smlouvy oběma smluvními stranami. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem částku 17 775 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24.7.2020 žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka. 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 12. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle § 122 odst. 2, 3 z.č.257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 13. Žalovaný obdržel od věřitele 25 000 Kč, měl zaplatit úrok ve výši 7 000 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou. Soud shledal neplatným ujednání o poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 21% a celková částka úroku 7 000 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Soud zamítl právo na inkasní poplatek – spotřebitel nemá vůbec možnost volby, jakým způsobem bude úvěr hradit, platit vysoký inkasní poplatek je pro něj opět extrémně nevýhodné. Právo na inkasní poplatek, i kdyby ho soud přisoudit chtěl, navíc vzniká až vybráním splátky – nelze jej tedy požadovat za splátky, u nichž inkaso neproběhlo. 14. Smluvní pokuta ve smlouvě byla sjednána. Soud poukazuje na shora citovaná zákonná ustanovení ohledně smluvní pokuty, kdy shledal požadovanou smluvní pokutu ve výši 13 500 Kč jako nedůvodnou, když tato částka přesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Soud tedy smluvní pokutu přepočítal, když vycházel z počtu 16ti splátek, které ponížil o neplatně sjednané poplatky s tím, že celková výše smluvní pokuty, na kterou má žalobce nárok činí 7 725,96 Kč. Tato částka byla žalobci přiznána. 15. Soud s ohledem na částečné úhrady žalovaného ve výši 17 775 Kč přiznal žalobci právo na zaplacení zbývají