5 C 151/2021-42 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 26.000 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 23. 2. 2015. 2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 23. 2. 2015, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 11.100 Kč, který sestává z úroku ve výši 2.100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Výzvou ze dne 3. 9. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Žalobce požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami sjednán, a to ani ve smlouvě, případně ani ve smluvních podmínkách. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 2.100 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek (který se však věnuje zprostředkovatelům, odkaz je proto neurčitý a lze pouze domýšlet, zda neměl být správně odkázán čl. 9) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku (nad rámec úroku kapitalizovaného) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč. Stejně tak jej nelze žalobci přiznat ani s odkazem na ust. § 1802 a násl. o.z., neboť ten lze užít pouze, nebyl-li úrok sjednán (když v dané věci úrok byl sjednán – kapitalizovaný částkou 2.100 Kč) a pouze pro úroky ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 6. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 15.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 11.100 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, poplatek činil 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši 60 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Ujednání o poplatcích za administrativní činnost a o poplatcích za hotovostní inkaso splátek jsou proto pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele ujednáními absolutně neplatnými. 7. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 15.000 Kč, žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplácela, na dluh uhradila pouze 100 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalované zaplatit žalobci jistinu a kapitalizovaný úrok, to vše ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 17.000 Kč (17.100 Kč – 100 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 65 %, žalovaná z 35 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.040 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.492 Kč, část náležející žalobci ve výši 30 % proto činí 748 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.