5 C 296/2020-42 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 24.454 jako dluhu ze dvou smluv o půjčce, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 27. 9. 2016 a dne 12. 7. 2016. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši dvakrát 8.000 Kč, žalovaný se v obou případech zavázal vrátit peněžní prostředky spolu s úroky ve výši 1.120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil pouze 900 Kč a 2.950 Kč. 2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 9. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 8.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách spolu s poplatkem ve výši 5.920 Kč, který sestává z úroku ve výši 1.120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, a životní pojištění, přičemž za zařazení do pojišťovacího programu se žalovaný zavázal zaplatit 232 Kč Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 7. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 8.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách spolu s poplatkem ve výši 5.920 Kč, který sestává z úroku ve výši 1.120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, a životní pojištění, přičemž za zařazení do pojišťovacího programu se žalovaný zavázal zaplatit 232 Kč Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Dle karet zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Výzvou ze dne 7. 5. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Žalobce požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami ani v jedné ze smluv sjednán, a to ani ve smlouvě, případně ani ve smluvních podmínkách (smluvní podmínky však nebyly žalovaným podepsány a v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 by takové ujednání ve smluvních podmínkách bylo nepoctivým jednáním věřitele a zneužitím jeho silnějšího postavení, a proto ujednáním absolutně neplatným dle ust. § 588 o.z.) V obou smlouvách je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 1.120 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek (respektive u smlouvy ze dne 12. 7. 2016 dle bodu. 9.3, který se však věnuje zprostředkovatelům, odkaz je proto neurčitý a lze pouze domýšlet, zda i v této smlouvě neměl být správně odkázán bod 9.7) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaných úroků (nad rámec úroků kapitalizovaných) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč a 1.120 Kč. Stejně tak jej nelze žalobci přiznat ani s odkazem na ust. § 1802 a násl. o.z., neboť ten lze užít pouze, nebyl-li úrok sjednán (když v dané věci úrok byl sjednán – kapitalizovaný částkou 1.120 Kč) a pouze pro úroky ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 6. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatků za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila dvakrát 8.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byl žalovaný v obou případech povinen zaplatit poplatek ve výši 5.920 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 74 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutou zápůjčku, úroku, další poplatky činily 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly tedy smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 60 % jistiny zápůjčky (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutou zápůjčku) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároků na zaplacení dlužné části poplatků za administrativní činnost a poplatků za hotovostní inkaso splátek, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatcích, pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. 7. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8.000 Kč a 8.000 Kč, žalovaný však zápůjčky řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze 2.950 Kč a 900 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích a smluvních úrocích nekapitalizovaných, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu ve výši dvakrát 232 Kč, to vše poníženo o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 8.452 Kč (9.352 Kč - 900 Kč) a částku 6.402 Kč (9.352 Kč – 2.950 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 60 %, žalovaný z 40%, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 20 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 979 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.431 Kč, část náležející žalobci ve výši 30 % nákladů řízení žalobce činí 486 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.