5 C 350/2020-20 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7.104 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy úvěru, na základě které poskytl žalobce dne 21. 2. 2020 na žádost žalované ze dne 20. 2. 2020 částku 3.000 Kč splatnou dne 25. 3. 2020. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 3.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč (450 Kč a 650 Kč za upomínky, 1.500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu vymáhání), smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatku za poskytnutí ve výši 3.204 Kč. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 21. 2. 2020 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 3.000 Kč, splatný dne 25. 3. 2020. Žalobce disponoval osobními doklady žalované. Dne 21. 2. 2020 poskytl žalobce žalované částku 3.000 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, smluvní pokutu a úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. Žalobce s žalovanou ujednali smluvní pokutu ve výši 450 Kč a ve výši 650 Kč za odeslané upomínky a smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč za předání k inkasnímu řízení. Soud má za to, že v části poplatku za předání k inkasnímu vymáhání se v daném případě nejedná o účelně vynaložené náklady. Žalobce žalovanou upomínal, za což jí účtoval poplatky za odeslání upomínky, následně dluh předal k dalšímu vymáhání inkasní agenturou. Soud má za to, že poplatek za předání k vymáhání není účelně vynaloženým nákladem, neboť žalobce stejným způsobem dluh vymáhal sám, vymáhání bylo ve všech případech bezvýsledné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 1.500 Kč za předání inkasní agentuře k vymáhání, zamítl. Žalobce dále požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 900 Kč za porušení nepeněžních povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou spotřebitelskou dle ust. § 1810 o.z. a smlouvou uzavřenou adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o.z. Žalovaná neměla skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, tyto byly jednostranně určeny žalobcem. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle ust. § 6 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Soud má za to, že žalobce nejednal v právním vztahu s žalovanou poctivě, jednal v rozporu s dobrými mravy a zneužil své silnější postavení, když po žalované vyžadoval plnění nepřiměřených povinností, tedy po dobu trvání smlouvy měsíčně zasílat potvrzení o zaměstnání a předložit potvrzení o vedených soudních řízeních, jedná se tak o absolutně neplatné ujednání. Nad to lze zvažovat, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když až po uzavření smlouvy po ní nepřiměřeně žádá potvrzení místně příslušného soudu o vedených řízeních proti žalované. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 900 Kč jako smluvní pokuty, zamítl. Žalobce po žalované požadoval též zaplacení částky 3.204 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru. I v tomto případě má soud za to, že žalobce nejednal v právním styku poctivě a zneužil svého postavení jako silnější strany právního jednání. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 3.204 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru vedle úroku ve výši 39 % ročně (který však v tomto řízení nenárokuje). Žalovaná se zavázala úvěr uhradit do 30 dnů, žalobce za poskytnutí peněžních prostředků požadoval vedle úroku další úplatu ve výši více jak 100 % jistiny měsíčně, tedy více jak 1. 200 % jistiny ročně. I přesto, že je ospravedlnitelné s ohledem na rychlost a jistou neformálnost úvěru poskytovaného přes internet, žádat zaplacení vyšších nákladů, tak vysoký poplatek požadovaný žalobcem je jasným zneužitím převahy podnikatele profesionála nad spotřebitelem. Soud proto žalobu i co do zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, pro absolutní neplatnost smluvního ujednání dle shora uvedených ustanovení, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 3.000 Kč, žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobci nevrátila. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 3.000 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky za dvě odeslané upomínky ve výši 1.100 Kč, které soud v souladu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil jako náklady účelně vynaložené a v přiměřené výši. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce i žalovaná byli v řízení poměrně stejně úspěšní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.