5 C 397/2020-32 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 27.418 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 27. 6. 2016. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 27.000 Kč, žalovaná se je zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 3.780 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 5.400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.800 Kč, žalovaná si dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 638 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradila pouze 20.200 Kč. 2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 27. 6. 2016, jejím předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 27.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 19.980 Kč, který sestává z úroku ve výši 3.780 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5.400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.800 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná dále sjednala životní pojištění, za zařazení do pojišťovacího programu [anonymizována dvě slova] se zavázala uhradit 638 Kč. Dle karty zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Výzvou ze dne 30. 4. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Žalobce požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami sjednán, a to ani ve smlouvě, ani ve smluvních podmínkách. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 3.780 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek (který se však věnuje zprostředkovatelům, odkaz je proto neurčitý a lze pouze domýšlet, zda neměl být správně odkázán čl. 9) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku (nad rámec úroku kapitalizovaného) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy ve výši 3.780 Kč. 6. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 27.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 19.980 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutou zápůjčku, úroku, další poplatky činily 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 60 % jistiny zápůjčky (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutou zápůjčku) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatcích, pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. 7. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 27.000 Kč, žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplácela, na dluh uhradila pouze 20.200 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s úrokem a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu dle ust. § 2758 a násl. o.z., to vše ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 11.218 Kč (27.000 Kč + 3.780 Kč + 638 Kč – 20.200 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 41 %, žalovaná z 59 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 18 % nákladů žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.