6 C 1/2021-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23.3.2017. Žalobce uvedl, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to za úrok, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření smlouvy splatný při podpisu smlouvy. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány částkou 14 600 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. úrok 5 600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit žalobci 33 800 Kč po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč. Dluh měl být zaplacen ve 13ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná 23. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úrok a úplata byly splatné v prvních pěti měsíčních splátkách a také částečně v šesté splátce podle článku III. odst. 3 smlouvy. Žalovaná převzetí sjednané jistiny stvrdila podpisem uzavřené smlouvy. Žalovaná uhradila na svůj závazek částku 800 Kč jako administrativní poplatek, dále částku v celkové výši 6 200 Kč. Dnem 24.6.2017 se dostala do prodlení se splácením svého dluhu, neboť řádně a včas neuhradila třetí splátku splatnou 23.6.2017. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. 23.4.2018 nastala splatnost celého úvěru. Žalobce započetl platby žalované tak, že částku 2 484 Kč započetl na poplatek za správu úvěru, částku 1 604 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a částku 2 112 Kč na úrok. 2. Žalobce dále uplatnil po žalované zaplacení smluvní pokuty podle článku IV. odst. 4 smlouvy o úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení. Žalobce uplatnil po žalované smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč jako polovinu vyplacené jistiny. 3. Usnesením ze dne 19. května 2021, č. j. 6 C 1/2021-25 a č. j. 6 C 1/2021-26 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 3 týdnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 5. Smlouvou o úvěru [číslo] žalobce prokázal své tvrzení obsažené v žalobě o tom, že účastníci sporu uzavřeli dne 23.3.2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na dobu určitou do splatnosti poslední 13té měsíční splátky. Úvěr byl poskytnut za administrativní poplatek ve výši 800 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě potvrdila převzetí jistiny v hotovosti. Úvěr byl poskytnut se sjednaným úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl poskytnut. V tomto případě se jednalo o úrok ve výši 25,85 % ročně. V článku III. odst. 3. smlouvy bylo ujednáno, že úroky a úplata jsou splatné v prvních pěti měsíčních splátkách a také částečně v šesté splátce. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci jistinu ve výši 20 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 600 Kč. V článku IV. odst. 1 byla uvedena výše RPSN při splatnosti úvěru 13 měsíců sazbou 189,38 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěru byla v článku V. odst. 4 sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Podle téhož článku smlouvy v bodě 5 se žalovaná zavázala v případě prodlení zaplatit žalobci také úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněz a celkových nákladů spotřebitelského úvěru i splátek vypsány rukou. 6. Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] žalobce prokázal své tvrzení o tom, že poskytnutý úvěr měl být splácen ve 13ti pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 23. dni v kalendářním měsíci částkou 2 600 Kč. 7. Z předžalobní upomínky spolu s dokladem o jejím odeslání soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k plnění před podáním žaloby. 8. S ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy byla věc posouzena podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. 23.3.2017. 9. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku při respektování požadavku zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru uzavřel na straně věřitele žalobce vystupující jako finanční společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěru, a na straně věřitele žalovaná jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. 11. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za něj podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. 13. V souzené věci lze dovodit, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, které jsou v dané věci představovány částkou 14 600 Kč, je sjednáno v rozporu s požadavkem přiměřenosti daných významnou nerovnováhou práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Tento požadavek žalobce soud neshledal důvodný. V dané věci je ujednání o výši úroku a ostatních nákladů nepřiměřené. Ujednání o výši úroku převyšuje obvyklou hranici výše úrokové sazby a nelze přehlédnout, že toto ujednání nebylo sjednáno jasným a srozumitelným způsobem, když do formuláře byly vypsány sumou celkové náklady spotřebitelského úvěru částkou 14 600 Kč. Z obsahu smlouvy lze dovodit, že jasně byl stanoven administrativní poplatek za uzavření smlouvy částkou 800 Kč. Podle názoru soudu nebylo ujednání o úplatě úvěru sjednáno jasným a srozumitelným způsobem, když nelze očekávat od průměrného spotřebitele, že si při uzavírání smlouvy vypočítá, kolik činí úrok (28 % z jistiny za celé období trvání smlouvy). Ze smlouvy o úvěru nevyplývá, za co je ze strany žalobce požadována úplata ve výši 4 400 Kč dle článku II. bod 3. smlouvy. 14. V souzené věci nelze přehlédnout, že žalovaná zaplatila na předmětný závazek celkem 6 200 Kč. Z celkového dluhu zbývá k doplacení 27 600 Kč. Soud však shledal ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru za neplatné. V projednávané věci nelze přehlédnout, že si žalovaná půjčila od žalobce 20 000 Kč a uhradila 6 200 Kč a administrativní poplatek ve výši 800 Kč. S ohledem na shora učiněný názor o neplatnosti sjednaného poplatku je nutné tyto platby započítat na poskytnutou jistinu a žalované tak zbývá k doplacení částka 13 800 Kč (tj. 20 000 Kč – 6 200 Kč). Soud dále shledal důvodný nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, a to v zákonem stanovené výši, neboť je zjevné, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud proto přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud dále přisvědčil nároku žalobce na zaplacení smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, nebo