6 C 15/2021-60 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 44 765,94 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o zápůjčce ze dne 14.6.2017 pod [číslo] smlouvy ze dne 13.2.2017 pod [číslo]. Obě smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] 2. Soud o nároku žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 25. května 2021, č. j. 6 C 15/2021-30 Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16 005,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 219,30 Kč, částku 2 692 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 467,80 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I. písmeno a) a b)). Soud dále zamítl žalobu o zaplacení částky 17 333 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 685,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 175,04 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 147,78 Kč od 21.1.2020 do zaplacení (výrok II. písmeno a)) a dále zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 8 735,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 683,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 427,66 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 536,14 Kč od 21.1.2020 do zaplacení (výrok II. písmeno b)). Soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 3. Proti shora označenému rozsudku, a to pouze proti části výroku II. písmeno a), kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 1 994,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 402 Kč, podal žalobce včasné odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích svým usnesením ze dne 18. srpna 2021, č. j. 27 Co 204/2021-47 vyhověl odvolání žalobce a rozsudek v části napadané odvoláním zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Žalobce namítl, že soud prvního stupně nezohlednil jeho tvrzení o tom, že žalovaný do postoupení pohledávky žalobci zaplatil ohledně smlouvy [číslo] ze dne 14.6.2017 celkem částku 2 000 Kč a po postoupení pohledávky ničeho neuhradil. Okresní soud při provádění dokazování pominul žalobcem předložený přehled plateb (tabulku umoření ze dne 27.1.2020). Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný zaplatil z titulu označené půjčky částku 3 994,54 Kč a tudíž mu zbývá na dluh zaplatit 16 005,46 Kč. Tento závěr však neplyne z předložených důkazů. Vyslovil proto názor, že ze smlouvy [číslo] má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) ve výši 18 000 Kč (tj. 20 000 Kč – 2 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 620,55 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně od 23.7.2017 do 20.1.2020 z dlužné jistiny 18 000 Kč). 4. Okresní soud v novém řízení provedl dokazování s ohledem na námitky vznesené ze strany žalobce. Spor účastníků posoudil podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy [číslo] tj. k datu 14.6.2017. 5. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 9. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 10. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 11. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu. 12. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o zápůjčce ze dne 14.6.2017 bylo žalovanému půjčeno 20 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 37 333 Kč, tj. 20 000 Kč jako zápůjčka a 17 333 Kč jak je uvedeno v žalobě. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné neobsahuje ani vysvětlení, z čeho byl požadovaný poplatek vypočten a jakým způsobem. V části smlouvy je údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) představovaný sumou 231,71 %. 13. Z předložené listiny – tabulka umoření ze dne 27.1.2020 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil z titulu smlouvy ze dne 14.6.2017 částku 2 000 Kč. Platbu poskytl ve dvou splátkách po 1 000 Kč, první z nich 23.6.2017 a druhou 15.7.2017. 14. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce z titulu smlouvy uzavřené dne 14.6.2017 částku 20 000 Kč. Na tuto půjčku zaplatil zpět žalobci 2 000 Kč. 15. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku. 16. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. 17. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková