6 C 234/2021-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18.10.2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele [webová adresa]. Na tento web se žalovaný zaregistroval, založil svůj účet. Jeho prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru. Seznámil se s veškerými informacemi, který je povinen věřitel poskytnout před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 95 zákona o spotřebitelském úvěru. Tuto skutečnost žalovaný potvrdil stiskem tlačítka„ Zažádat“. Následně mu byl vygenerován text smlouvy, všeobecné obchodní podmínky a formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. Zaškrtnutím příslušného tlačítka projevil žalovaný souhlas s podmínkami smlouvy, všeobecnými obchodními podmínkami a podmínkami předsmluvního formuláře. Žalovaného identita byla ověřena pomocí aplikace [anonymizováno], která podléhá úpravě směrnice„ PSD2“, přičemž žalovaný zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělí žalobci údaje žalovaného, zasláním 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobce. 2. Na základě takto uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne 18.10.2019 úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0,9 % denně z půjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán k datu 19.1.2020 a celková částka, kterou byl žalovaný povinen vrátit, činila 11 060,58 Kč. Žalovaný v termínu splatnosti nic nezaplatil. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny, úroku z úvěru, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty. 3. Účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 19.1.2020 je smluvní pokuta účtována od 20.1.2020 z částky 11 060,58 Kč. Žalobce smluvní pokutu vyčíslil a tuto vůči žalovanému uplatnil předžalobní upomínkou. Smluvní pokuta byla vyčíslena ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. k datu 16.2.2021, částkou 2 751 Kč. 4. Zákonný úrok z prodlení žalobce uplatnil od 20.1.2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. 5. Žalobce dále uvedl, že žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 16.2.2021. 6. Usnesením ze dne 14. června 2021, č. j. 6 C 234/2021-9 a č. j. 6 C 234/2021-10 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. 7. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. 18.10.2019, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí úvěru a na straně druhé dlužník – fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Podle § 2395 obřanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 12. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 14. Předloženými listinnými důkazy – smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami a přehledem o provedených transakcích vzal soud za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 18.10.2019. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, tzv. distančním způsobem (§ 1841 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník). Na základě předložených listin vzal soud za prokázané, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Na základě uzavřené smlouvy získal žalovaný úvěr ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s dohodnutým úrokem ve výši 0,90 % z vypůjčené částky denně. Pro případ prodlení se splacením úvěru se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž je v prodlení. S těmito podmínkami byl žalovaný seznámen prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a tyto informace byly součástí smlouvy samotné. Pro posouzení důvodnosti nároku se však soud zabýval tím, zda jednotlivá ustanovení smlouvy nepředstavují výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech mezi zúčastněnými stranami. Pro hodnocení jednotlivých ujednání smlouvy soud vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 15. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. Výše sjednaného úroku z úvěru znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená. Stanovená úroková sazba 0,90 % denně převyšuje obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě vyžadovat. 16. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Jestliže je ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nemá žádné právní účinky, jde o ujednání zdánlivé (§ 551). Tuto skutečnost soud zkoumá z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o ujednání, které je oddělitelné od ostatních částí smlouvy, dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je pouze v této části neplatná, a proto žalobci nepřiznal požadavek na zaplacení úroku z úvěru v takto sjednané výši. V projednávané věci se jedná o úrok ve výši 4 060,58 Kč. Soud proto ohledně tohoto požadavku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. shora. 17. Soud vyhověl požadavku žalobce na zaplacení jistiny ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení počítaným podle nařízení vlády č. 351/2013 Sbí, § 2, v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku