7 C 174/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % p. a. z částky 6 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 934,40 Kč, dále kapitalizovaný úrok 50 Kč a dále smluvní pokutu 3 000 Kč s tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] /dále též předchůdce/ poskytl žalovanému dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5.12.2018 úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Smluvní pokuta je žalobcem požadována ve výši 0,1% denně za období od 5.1.2019 do 19.5.2020. Pohledávka pak byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno 8.9.2020. 2. Usneseními ze dne 10.11.2021, č. j. 7C 174/2021-19 a č. j. 7C 174/2021-20 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud žalovaného poučil o tom, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, přičemž žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5.12.2018 a výpisu běžného účtu soud zjistil, že zde na straně věřitele je označen předchůdce a na straně úvěrovaného žalovaný. Předchůdce se zavázal žalovanému poskytnout na jeho účet finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatkem ve výši 0 Kč a úrokem 0%, při RPSN 0% do 30 ti dnů. Dne 5.12.2018 zaslal žalovaný z účtu označeného jeho jménem č. [bankovní účet] verifikační platbu 1 Kč – dne 5.12.218 byla na tento účet pod [variabilní symbol] zaslána platba 6 000 Kč. Pro případ prodlení byla ve smluvních ujednáních sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne 17.8.2020, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 8.9.2020, poštovního podacího archu, potvrzením o přijetí úplaty soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Výzvou před podáním žaloby ze dne 3.5.2021 vč. podacího archu žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval ke splnění dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v tehdy platném znění). 5. Dle § 562 odst. 1 a 2 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 6. Ust. § 419 o.z. uvádí, že je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Naopak kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (§ 420 ods.t 1a 2 o.z.). 7. Ust. § 2395 o.z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o úvěru, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením a ZSÚ. Předně nutno uzavřít, že mezi předchůdcem a žalovaným nebyla platně sjednaná smlouva o úvěru, neboť esenciální náležitostí smlouvy o úvěru je úrok. Ten nebyl mezi účastníky ujednán. Ujednání o úrokové sazbě 0% zcela jistě ustanovení § 2395 o.z. nenaplňuje, neboť smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, kdy při úroku 0% tento pojmový znak absentuje. Po právní stránce však lze právní vztah kvalifikovat jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., kde není sjednání úroku nezbytnou náležitostí. Předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, což také fakticky realizoval. Žalovaný naproti tomu finanční prostředky dle dohody stran, tedy ve lhůtě 30ti dnů nevrátil a ocitl se tak v prodlení. Soud proto žalobě zcela vyhověl, když žalobce se úspěšně domáhá vůči žalovanému vedle jistiny i zaplacení sjednané smluvní pokuty 3 000 Kč dle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. a to v souladu s kritérii stanovených v ustanovení § 122 z.č. 257/2016 Sb.. Žalobci dále přísluší právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z.. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, proto mu náleží náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 189 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení tak činí 1 489 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 13. Lhůtu k úhradě přisouzených částek soud žalovanému stanovil dle § 160 o.s.ř.