10 C 159/2022 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 12.170 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 10. 2018, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč za poplatek ve výši 12.270 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 24. 10. 2018, jejím předmětem byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2.970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4.500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 24. 10. 2018. Dle evidenční karty klienta žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Z informací o smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil celkem 15.100 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 29. 11. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 15.000 Kč, za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatky a úroky v celkové výši 12.270 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily více jak 80 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutý úvěr, úroku, další poplatky činily 46 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši téměř poloviny jistiny (bez zohlednění úroku, úplaty za poskytnutý úvěr, který je sám o sobě poměrně vysoký) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek posoudil jako absolutně neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč za úrok ve výši 2.970 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil pouze 15.100 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost ujednání o poplatcích soud započetl platby žalovaného na úrok a jistinu (ust. § 1932 o.z.), uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2.870 Kč (17.970 Kč – 15.100 Kč) a ve zbývající části žalobu zamítl. Dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 24 %, žalovaný ze 76 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 52 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.