10 C 382/2021-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 30. 7. 2021 domáhal zaplacení částky 8.821,75 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, neboť žalovaný dne 18. 1. 2022 zaplatil žalobci částku 10.310 Kč. Soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. částečně zastavil. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 9.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 6.674 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1.198 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.365 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.111 Kč, v pravidelných týdenních splátkách.. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Žalovaný na dluh uhradil celkem 8.349 Kč Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu se smluvním ujednáním byl žalovaný povinen zaplatit zápůjčku spolu s úrokem a poplatky. Zápůjčka činila celkem 9.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byl žalovaný povinen zaplatit platby v celkové výši 6.674 Kč, tedy platby za poskytnutí zápůjčky činily více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutou zápůjčku, poplatky činily více jak 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši přesahující 60 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úroku ve výši 29 % od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení. Soud má však za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán. Dle smlouvy o zápůjčce byl žalovaný povinen zaplatit úrok ve výši 1.198 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činí 29 % p.a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle smluvních podmínek je smlouva uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky, případně prodloužené o splátkové prázdniny. Tedy smluvní strany ujednaly úrok pouze kapitalizovanou částkou, trvání smlouvy bylo ujednáno na dobu určitou do splatnosti poslední splátky, žádné prodloužení smlouvy či nárok na smluvní úrok pro případ nevrácení zápůjčky ve sjednané době trvání smlouvy nebyl smluvními stranami ujednán. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku, mimo úrok kapitalizovaný, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 9.000 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.198 Kč, případně se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný do podání žaloby na dluh uhradil celkem 8.349 Kč, po podání žaloby na dluh uhradil ještě 10.310 Kč. Vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a absenci ujednání o smluvním úroku mimo úrok kapitalizovaný soud platby žalovaného započetl právě pouze na jistinu dluhu a kapitalizovaný úrok, které činily celkem 10.198 Kč. Jestliže pak žalovaný na dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uhradil celkem 18.659 Kč, lze uzavřít, že žalovaný veškeré platební povinnosti (i s případným zákonným úrokem z prodlení) vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] splnil. Soud proto žalobu zcela zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 146 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. O částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobcem z důvodu úhrady dluhu žalovaným po podání žaloby. Avšak soud má za to, že nelze bez dalšího spatřovat zavinění žalovaného na zpětvzetí žaloby z důvodu jeho úhrad (viz věta druhá ust. § 146 odst. 2 o.s.ř.) a i v tomto případě je třeba zkoumat, z jaké části by žalobce byl v řízení úspěšný, nebyla-li by žaloba částečně vzata zpět, tedy z jaké části žalovaný plnil důvodně. Nebyla-li by žaloba částečně vzata zpět, žalobce by byl v řízení úspěšný toliko z 21 % žalovaného nároku, ve zbývající části by byl úspěšný žalovaný (a to počítaje toliko ze základu nároku, bez přihlédnutí k příslušenství dluhu). V části nedotčené zpětvzetím žaloby pak byl žalovaný úspěšný zcela. Žalovaný proto částečné zastavení řízení zavinil svou úhradou pouze z menší části, když jeho plnění bylo důvodné pouze zčásti, a ve zbývající části byl žalovaný zcela úspěšný, právo na poměrnou část nákladů by proto vzniklo žalovanému. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud neurčoval část, v jaké žalovanému právo na náhradu nákladů řízení vzniklo a rozhodl bez dalšího tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.