10 C 405/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 12.229,23 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 20. 12. 2018. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 20. 12. 2018, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 9.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 8.075 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1.610 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.812 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.653 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 4.140 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno sdělením ze dne 6. 1. 2021. Výzvou ze dne 28. 6. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce požadoval po žalované zaplacení úroku ve výši 29 % od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení. Soud má však za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán. Dle smlouvy o zápůjčce byla žalovaná povinna zaplatit úrok ve výši 1.610 Kč s tím, že zápůjční úroková sazby činí 29 % p.a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle smluvních podmínek je smlouva uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky, případně prodloužené o splátkové prázdniny. Tedy smluvní strany ujednaly úrok pouze kapitalizovanou částkou, trvání smlouvy bylo ujednáno na dobu určitou do splatnosti poslední splátky, žádné prodloužení smlouvy či nárok na smluvní úrok pro případ nevrácení zápůjčky ve sjednané době trvání smlouvy nebylo smluvními stranami ujednáno. Soud proto žalobu v části, ve které žalobce požadoval úrok od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení, zamítl pro absenci smluvního ujednání. Pouze okrajem pak soud dodává, že ani ust. § 1802 o.z. se zde neuplatní, neboť úrok smluvními stranami sjednán byl, avšak pouze ten kapitalizovaný částkou 1.610 Kč. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 9.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatky v celkové výši 8.075 Kč, tedy poplatky za poskytnutí zápůjčky činily téměř 90 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutou zápůjčku, úroku, činily další poplatky 70 % jistiny. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši 70 % jistiny úvěru je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud ujednání o poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele a žalobu v této části zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 9.000 Kč, žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem, to vše ponížené o uhrazené platby. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci celkem 6.470 Kč (9.000 Kč + 1.610 Kč – 4.140 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 53 %, žalovaná ze 47 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 6 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč, část náležející žalobci ve výši 6 % proto činí 135 Kč, a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.