10 C 68/2022-31 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 34 461 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o půjčce, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a to ze smlouvy ze dne [datum] částky 27 745 Kč a ze smlouvy ze dne [datum] částky 6 716 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 984 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Výzvou ze dne 11. 11. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatků za poskytnutí půjčky. Půjčky činily celkem 6 000 Kč a 20 000 Kč, za poskytnutí půjček byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 3 984 Kč a 13 280 Kč, tedy poplatky za poskytnutí půjček činily více jak 60 % jistiny. Dle ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy nadto byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši přesahující 60 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých poskytl žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč a 20 000 Kč, žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, na dluh uhradil pouze 3 268 Kč a 5 535 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o smluvním poplatku soud započetl platby žalovaného toliko na jistinu. Jistiny činily 6 000 Kč a 20 000 Kč, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2 732 Kč (6 000 Kč – 3 268 Kč) a částku 14 456 Kč (20 000 Kč – 5 535 Kč). Dlužné částky byly žalovanému uloženy k úhradě se zákonným úrokem z prodlení, neboť je žalovaný s plněním v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.