12 C 1/2022-39 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28.11.2021 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 7 880 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 9.2.2017 provedla žalovaná za účelem získání úvěru od žalobkyně registraci na portálu žalobkyně a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradila registrační poplatek ve výši 1 Kč. Na základě provedené registrace byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva o úvěru. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to posouzením dle výpisu z účtu žalované a vyhledání žalované v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku. Dne 12.6.2017 zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, přičemž žalobkyně žádost zamítla a nabídla požádat o menší částku. Dne 12.6.2017 žalovaná o poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně žádost žalované přijala a vyplatila žalované částku 3 500 Kč. Žalovaná se smlouvou o úvěru zavázala vrátit žalobkyni úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 700 Kč, celkem částku 4 200 Kč. Úvěr poskytnutý žalobkyní byl splatný ke dni 2.7.2017. Žalovaná podala žádost o prodloužení termínu splatnosti, přičemž tato lhůta byla prodloužena do 6.8.2017. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr ve výši 3 500 Kč spolu s úrokem ve výši 1 050 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů a pokut z prodlení za 50 dnů po 70 Kč, tj. ve výši 3 500 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně, žalobkyně požaduje zaplacení částky 175 Kč. V případě pozdní splátky je žalovaná povinna zaplatit poplatek za neoprávněné využití poskytnuté půjčky ve výši 1 750 Kč. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 30 dnů, je povinen zaplatit náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání ve výši 2 401 Kč. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 50 dnů, k celkovému závazku se připočítá poplatek za potenciální náklad na insolvenci ve výši 484 Kč. Dne 9.1.2018 žalovaná uhradila částku 1 000 Kč jako poplatek za úhradu dluhu po částech. Dne 9.1.2018 účastníci sjednali dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář, kde se žalovaná zavázala uhradit částku 11 859 Kč v osmi splátkách, a to do 29.11.2018. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou čtvrté splátky, a to i přes četné předchozí výzvy žalobkyně k zaplacení. Žalobce dále požaduje po žalované zaplacení částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z čehož 700 Kč je poplatek za mimosoudní vymáhání za prvních 14 dnů a částka 500 Kč je poplatek za vymáhání za následujících 14 dnů. Žalovaná žalobci dlužnou částku neuhradila ani na základě upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nerozporuje uzavření smlouvy o úvěru dne 12.6.2017 prostředky komunikace na dálku a dne 7.7.2017 smlouvy o prodloužení splatnosti úvěru. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává ani částečně, neboť je přesvědčena, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, stejně jako smlouva o prodloužení splatnosti úvěru. Žalovaná rovněž vznáší námitku promlčení údajného nároku žalobkyně. Žalovaná namítá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, kdy nevynaložila dostatečnou odbornou péči. Žalobkyně si nevyžádala pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele apod. Žalovaná dále namítá, že žalobkyně zjevně neuvedla do smlouvy veškeré podklady použité pro výpočet RPSN, porušila svou zákonnou informační povinnost. Žalovaná namítá neplatnost ujednání o smluvních pokutách, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele. Tato ujednání představují nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch spotřebitele. Zakázaná jsou ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. Žalovaná poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 26.1.2012, sp. zn. I ÚS 199/11 a ze dne 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostalo subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů. Žalovaná dále zdůraznila, že rizikovost poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže sama o sobě opodstatňovat nekalé jednání žalobce, nemravné a nezákonné poplatky, a sni zneužívání finanční potřebnosti žadatelů o půjčku. Žalovaná dále namítá nesoulad výši RPSN s dobrými mravy. Žalovaná rovněž namítá nesoulad výše úrokové sazby s dobrými mravy. Ohledně dohody o uznání závazku a splátkovém kalendáři žalovaná uvádí, že se jedná o dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích poskytovatele ze spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo se mění způsob splácení. Touto dohodou nezaniká ani se nenahrazuje původní smlouva o úvěru. Žalovaná tedy vznáší námitku promlčení. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 3. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Soud proto v souladu s § § 101 odst. 4 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce. 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena prostředky komunikace na dálku dne 12.6.2017. Na základě uzavřené smlouvy se žalobce zavázal vyplatit žalované úvěr ve výši 3 500 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 365% ročně. Celková splatná částka byla 4 200 Kč RPSN byla uvedena ve výši 2686,49 %. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr zaplatit do 2.7.2017. V čl. VII.smlouvy bylo dále ujednáno, že v případě, že dlužník nedodrží lhůtu splatnosti úvěru, je povinen zaplatit věřiteli částku 700 Kč. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny úvěru. V případě zpoždění s jakoukoliv splátkou je dlužník povinen hradit částku 70 Kč denně, a to do doby splacení úvěru nebo předání k mimosoudnímu vymáhání. Jestliže je dlužník v prodlení s úhradou splátky, je povinen hradit poplatek za neoprávněné poskytnutí půjčky. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 30 dnů, je povinen zaplatit náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání ve výši 2 401 Kč. Jestliže je dlužník v prodlení o více než 50 dnů, k celkovému závazku se připočítá poplatek za potenciální náklad na insolvenci ve výši 484 Kč. Ve smlouvě byly popsány i náklady spojené s mimosoudním vymožením dlužných částek. Jejich výše bude stanovena zvláštními interními pravidly třetí osoby. Žalovaná předložila žalobkyni výpis z běžného účtu za měsíc prosinec 2016 a duben 2017. Žalobkyně předložila soudu výpis z lustrace v nebankovních registrech. Žalobkyně předložila způsob výpočtu maximální výše úvěru po předložení čestného prohlášení žalované, výpisů z účtů a dotazů na nebankovní registry. Maximální možná výše pro poskytnutí úvěru by činila 13850 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 12.6.2017 vyplatila na účet žalované částku 3 500 Kč. Ze smlouvy o prodloužení splatnosti úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky. Lhůta splatnosti úvěru byla prodloužena na 6.8.2017. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci celkem částku 4 550 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 365% ročně a výší RPSN 2333,95%. Z listiny označené jako splátkový kalendář bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář, na základě kterého se žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku 11 859 Kč v osmi splátkách. Výše měsíční splátky byla sjednána na 1 482 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána ve výši 1 485 Kč. Okamžikem podpisu smlouvy se stává přijetí zálohy na účet ve výši 1 000 Kč. Z emailové komunikace bylo zjištěno, že žalovaná sdělovala žalobkyni, že není schopna svůj dluh uhradit najednou a žádala o splátkový kalendář. Žalobkyně informovala žalovanou o narůstajícím dluhu po připsání sankčních poplatků. Žalovaná uhradila částku 1 000 Kč jako souhlas se splátkovým kalendářem s tím, že uhradila i první splátku. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 21.2.2019. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla odeslána žalované. 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní p