14 C 402/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 31 100 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce, podle které jí poskytl půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu a poplatek ve výši 13 920 Kč. Žalovaná měla vše vrátit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 8.10.2008. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila a splátky řádně nehradila, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Právo na úrok z prodlení z jistiny měl věřitel od marného uplynutí týdenní lhůty do zaplacení. Žalovaná zaplatila pouze 2 820 Kč. Věřitel pak postoupil pohledávku na žalobce, žalovanou o tom uvědomil. Žalobce se nyní domáhá dlužné jistiny ve výši 18 337,26 Kč, dlužného poplatku ve výši 12 762,74 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 27 487,26 Kč a dále požaduje úroky z prodlení do budoucna. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, žalobce svou nepřítomnost omluvil, o odročení nepožádal, žalovaná se na fikcí doručené předvolání nedostavila, svou neúčast neomluvila o odročení nepožádala (ust. § 101 odst3 o.s.ř.). 4. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o půjčce ze dne 30.10.2007 evidovanou pod [číslo] bylo žalované půjčeno 20 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdila žalovaná svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 33 920 Kč, tj. 20 000 Kč jako půjčka a 13 920 Kč jako tzv. poplatek, který není nijak specifikován. Uvedenou sumu se zavázala splácet v 53ti týdenních splátkách po 640 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další obecné údaje týkající se žalovaného, dále údaje o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalované a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 1 obsahuje údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to ve třech variantách podle dohodnutého počtu splátek. Úroky sjednány nejsou. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, žalované to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalované byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku). 5. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku 2 820 Kč. 6. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. 9. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 10. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. 12. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013. 13. S ohledem na ustanovení § 56 odst. 3 písmeno g) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná. 14. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 33 920 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. 15. S ohledem na učiněný závěr soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a to podle § 55 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 obč. zák. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. 16. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaná zaplatila 2 820 Kč. Pokud si žalovaná půjčila 20 000 Kč, zbývá jí doplatit na jistinu 17 180 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 8.7.2009 do zaplacení, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným až do zaplacení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku). Ke dni rozhodnutí soudu byl úrok z prodlení kapitalizován. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). 17. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ze smlouvy o půjčce s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř. 18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci měli úspěch téměř shodný (žalobce byl úspěšný pouze v 55%).