5 C 101/2022-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3.866,29 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 18. 4. 2019 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 3.866,29 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 183,40 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.810,09 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 343,28 Kč, inkasního poplatku ve výši 664,93 Kč, smluvního úroku ve výši 567,23 Kč zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.380,27 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 18. 4. 2019 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 770 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 3.920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 738 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1.440 Kč v pravidelných měsíčních splátkách (žádost o úvěr, smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil 8.000,01 Kč (tabulka [anonymizováno] [spisová značka] [číslo]). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení ze dne 30. 7. 2021). Žalobce žalovaného k úhradě upomínal (výzva ze dne 17. 8. 2021, výzva ze dne 6. 9. 2021, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní výzva) Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 6.868 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 6.098 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 80 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila více jak 70 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a posoudit ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku jako ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal plnění na tyto nároky, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 770 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 8.000,01 Kč. Soud v souladu s ust. § 1932 o.z. plnění žalovaného započetl primárně na úroky, ve zbývající části na jistinu. K úhradě proto zbývá 769,99 Kč na jistině dluhu. S ohledem na to, že úhrady žalovaného byly započteny na jistinu a úrok, a proto zbývá k úhradě nižší jistina, než žalobce požadoval, bylo třeba revidovat i požadovanou smluvní pokutu, kapitalizovaný smluvní úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, a tyto částky žalobci přiznat sice za požadované období a v požadované výši, avšak počítané z nižší jistiny, a ve zbývající části zamítnout. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 769,99 Kč, smluvní úrok za období po splatnosti úvěru dne 19. 6. 2020 do 11. 6. 2021 ve výši 113,12 Kč, smluvní pokutu ve výši 275,66 Kč dle ust. § 2048 a násl. o.z. a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 75,41 Kč. Soud dále uložil žalovanému nahradit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč dle ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a zaplatit zákonný úrok z prodlení do zaplacení dlužné částky, a to dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 19%, žalovaný z 81 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 62 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.