5 C 156/2022-57 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 27.055,60 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 6. 6. 2019 úvěr ve výši 22.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 7. 2019. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 22.000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.055,60 Kč. Žalobce požaduje zaplacení dluhu z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, přestože je smlouva označena jako smlouva o podnikatelském úvěru. Právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované na základě dokladů předložených žalovanou, výpisy z účtu, lustracemi z veřejně dostupných databází. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalovaná uvedla, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu řádného nezkoumání a neposouzení úvěruschopnosti žalované a rozporu smluvních ujednání s dobrými mravy. Žalovaná nejednala jako podnikatel, zapůjčená jistina byla použita na uhrazení jiných půjček nesouvisejících s podnikáním žalované. Právní předchůdce žalobce si před uzavřením smlouvy neobstaral žádné dokumenty ani nenahlédl do příslušných databází, řádně neprověřil úvěruschopnost žalované. Žalovaná na dluh hradila. Smlouva o postoupení pohledávek je neurčitá. Žalovaná dne 17. 8. 2022 v 15:20 hodin zaslala soudu žádost o odročení jednání konaného dne 18. 8. 2022 s tím, že hodlá započítávat pohledávky právního předchůdce žalobce a právnímu zástupci žalované bylo již dříve doručeno předvolání k jednání u Krajského soudu v Brně. Dle ust. § 101 odst. 3 věty první o.s.ř. lze věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka, nepožádal-li včas z důležitého důvodu o odročení jednání. Zajištění osobní účasti zástupce u jednání a kolize s jiným jednáním je jistě důležitým důvodem pro odročení jednání, avšak omluva z tohoto důvodu zaslaná den před nařízeným jednáním v odpoledních hodinách jistě není omluvou včasnou. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, dle předmětu smlouvy měl být žalované poskytnut krátkodobý peněžitý bezhotovostní nezajištěný úvěr pro účely podnikatelské činnosti žalované, konkrétní účel úvěru však ve smlouvě není specifikován. Výše úvěru byla sjednána na částku 22.000 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána na 30 dnů, žalovaná se zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem ve výši 5.055,60 Kč Smlouva není žalovanou podepsána, není ani datována. Smluvní podmínky soud zjistil ze všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno]. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 6. 6. 2019 byla na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] poukázána částka 22.000 Kč. Ze sdělení České spořitelny, a.s., bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná a dne 6. 6. 2019 byla na tento účet poukázána částka 22.000 Kč. Z fotografií soud zjistil, že právní předchůdce žalobce disponoval občanskými průkazy žalované a řidičským průkazem žalované. Z výpisů z běžného účtu žalované soud zjistil, že za období od října 2016 do konce roku 2016 byl konečný zůstatek účtu v mínusu, žalovaná čerpala i hradila více úvěrů (viz například položky [právnická osoba], převod – čerpání úvěru, [anonymizována tři slova], spl. úv. [číslo], [anonymizována čtyři slova] a další), k účtu byl povolený úrokový limit do částky 6.000 Kč. Za období od ledna 2018 do dubna 2018 byl sice konečný zůstatek kladný, avšak žalovaná stále čerpala i hradila další úvěry (viz například položky spl. úv., [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]). Za období od října 2018 do konce roku 2018 jsou evidovány též záporné konečné zůstatky, i z těchto výpisů vyplývá, že žalovaná čerpala a hradila další úvěry (viz položky spl. úv., příkaz k inkasu [právnická osoba], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno], [anonymizováno]). V zápatí výpisů z roku 2018 je pak uvedena informace o dalších úvěrech k účtu, ze které vyplývá, že k účtu jsou vedeny další dva úvěry s neplacenou jistinou přes 260.000 Kč a 30.000 Kč. Také nelze přehlédnout, že u některých položek je v poznámce žádost o prodloužení termínu splatnosti. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021. Předmětem smlouvy o postoupení pohledávek bylo postoupení pohledávek právního předchůdce žalobce vzniklých ze smluv o zápůjčce uzavřených s klienty právního předchůdce žalobce identifikovaných v seznamu pohledávek. Dle seznamu pohledávek byla postoupena též pohledávka za žalovanou označená čísly [číslo] a [číslo] [anonymizováno]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno sdělením ze dne 3. 12. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Žalovaná navrhovala další dokazování tabulkami umoření a výpisy z účtu žalované k prokázání dalších smluv žalované a právního předchůdce žalobce, započtení nároků a hrazení dluhu žalovanou. Soud však v řízení provede pouze takový důkaz, který má prokázat konkrétní skutkové tvrzení (k tomu viz například [příjmení], [obec] § 120 (Důkazní povinnost). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec] a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 862). Soud tyto další důkazy neprovedl, neboť tvrzení žalované (ke kterým má být dokazování vedeno) jsou pouze obecná, nejsou nijak konkrétní, přestože žalovaná může disponovat údaji o tom, kolik smluv uzavřela, i kolik na jednotlivé smlouvy hradila. K jednání, kde by soud žalované poskytl poučení dle ust. § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit (respektive konkretizovat) svá tvrzení se žalovaná bez včasné omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustálenou judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007) žalované poučení neposkytoval, jednání jen z důvodu splnění poučovací povinnosti neodročoval a vycházel ze skutkového stavu, jak byl v řízení zjištěn. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru je nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru, úvěr měl být poskytnut za účelem financování podnikání žalované. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal (a v žalobě nakonec ani netvrdil a sám úvěr posuzoval jako spotřebitelský), že finanční prostředky byly poskytnuty a použity za účelem podnikání, posoudil soud úvěr jako úvěr spotřebitelský v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 tohoto zákona úvěr poskytovaný spotřebiteli. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobce. Žalovaná namítala, že smlouva o postoupení pohledávek je neurčitá a není jasné, které smlouvy se týká. S tím však nelze souhlasit. Ve smlouvě je sice uvedeno, že se postupují pohledávky ze smluv o zápůjčkách (přestože smlouva byla posouzena jako smlouva o úvěru), nicméně označení smluvního typu není rozhodné a konkrétní smluvní vztah, ze kterého je dle ust. § 1879 a násl. o.z. postupován žalobci žalovaný nárok, je označen unikátním kódem, který se shoduje s variabilním symbolem platby, kterou byla žalované poukázána částka 22.000 Kč. Proto se nelze ztotožnit s námitkou žalované, když je ze smlouvy o postoupení pohledávek zřejmé, která konkrétní pohledávka za žalovanou přešla z právního předchůdce žalobce na žalobce, a že tento nárok je spojen s platbou provedenou právním předchůdcem žalobce dne 6. 6. 201. Žalobce proto je v tomto řízení aktivně legitimovaný. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora