17 C 11/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 30 247 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 8. 1. 2022, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 25 000 Kč, smluvního úroku ve výši 5 247 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2022 a dodatků ze dne 10. 1. 2022 a ze dne 14. 1. 2022 bylo zjištěno, že měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši původně 2 600 Kč, následně 6 600 Kč a konečně 25 000 Kč, se splatností dne 9. 2. 2022, úrok měl činit 5 247 Kč Smlouva ani dodatky nejsou žalovaným podepsány, v zápatí jsou opatřeny doložkou datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi, telefonní číslo na které byl kód zaslán a datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu a následně„ Klient: [celé jméno žalovaného]“. Z blíže neoznačeného výpisu z účtu bylo zjištěno, že ke dni 3. 8. 2020 byla evidována došlá platba ve výši 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet]. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 10. 1. 2022 poukázána částka 4 000 Kč a částka 2 600 Kč a dne 17. 1. 2022 částka 18 400 Kč. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] (když v rámci sjednocení platebního styku došlo ke změně kódu platebního styku právě na [číslo]) byl žalovaný. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, jak bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2022. Výzvami ze dne 23. 2. 2022, 4. 3. 2022 a 12. 3. 2022 vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Toliko doložka podpisu pomocí data a času potvrzovacího kódu a telefonního čísla s označením jména žalovaného nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s osobou žalovaného a že byla uzavřena smlouva o tomto konkrétním obsahu za ujednání těchto konkrétních podmínek. Žalobce žádné jiné důkazy, které by svědčily ve prospěch jeho tvrzení, nepředložil (například takové, ze kterých by bylo zřejmé, že jimi mohl disponovat pouze žalovaný; z odeslané platby pak právní jednání žalovaného nelze vzít za prokázané, když byla učiněna dva roky před tvrzeným uzavřením smlouvy). Veškeré důkazy připojené žalobcem jsou toliko listiny vytvořené jím nebo jeho právním předchůdcem, z žádné z těchto listin není patrné aktivní zapojení žalovaného, tedy právní jednání žalovaného. Ačkoliv žalobce spolehlivě neprokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo, když z provedeného dokazování, zejména z výpisů z účtu a sdělení banky, vyplynulo, že na účet žalovaného byla dne 10. 1. 2022 poukázána částka 4 000 Kč a částka 2 600 Kč a dne 17. 1. 2022 částka 18 400 Kč. Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, proto je žalovaný povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobci částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu, byla žaloba ve zbývající části, co do smluvního úroku a příslušné poměrné části zákonného úroku z prodlení, zamítnuta. Pouze okrajem pak soud dodává, že žalobce nijak netvrdil ani neprokazoval, jakým způsobem jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného (ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), a proto i z tohoto důvodu by bylo třeba dospět ke stejnému závěru (žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce dostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, žalobci by proto dle citovaných ustanovení náležela toliko jistina poskytnutého úvěru a zákonný úrok z prodlení). Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 83 %, žalovaný ze 17 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 66 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 210 Kč, z částky 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí 3 388 Kč, část náležející žalobci ve výši 66 % proto činí 2 236 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.