17 C 37/2023-31 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 136 Kč s příslušenstvím jako dluhu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze zákaznické karty ze dne 7. 4. 2005 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Ze smlouvy o půjčce ze dne 7. 4. 2005 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 8 000 Kč, za kterou se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 4 792 Kč, a to ve 39 pravidelných týdenních splátkách po 328 Kč, RPSN této půjčky dle smluvních podmínek činilo 276,90 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, přílohy č. 1 ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí půjčky. Půjčka činila celkem 8 000 Kč, za její poskytnutí se žalovaný zavázal zaplatit poplatky v celkové výši 4 792 Kč, tedy poplatky za poskytnutí půjčky činily téměř 60 % jistiny. Dle ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva nadto byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši dosahující téměř 60 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Tím spíš, když roční procentní sazba nákladů byla pro tuto půjčku právním předchůdcem žalobce vyčíslena na 276,90 %. Soud proto ujednání o souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, a žalobu v této části a příslušné části zákonného úroku z prodlení zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč, žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, na dluh uhradil pouze 656 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o smluvním poplatku soud započetl platby žalovaného toliko na jistinu. Jistina činila 8 000 Kč, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 344 Kč (8 000 Kč – 656 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení, neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 61 %, žalovaný z 39 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 22 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 252 Kč, část náležející žalobci ve výši 22 % proto činí 495 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.