307 C 2/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 12 678 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 678 Kč ve výši 10% ročně od 21.8.2019 do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty 3 753 Kč a úroku ve výši 100,52 % p.a. z částky 8 908,14 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34 473 Kč. Uvedl, že se jedná o dluh z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky sporu uzavřena dne 18.3.2019 pod [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. K jeho vyplacení došlo 19.3.2019. Žalovaná se podpisem smlouvy zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s dohodnutým úrokem sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 162,57 % ročně, a to v 36 měsíčních splátkách po 798 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem dubnem, to vše podle splátkového kalendářního, který tvořil přílohu k oznámení žalobce o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Před poskytnutím úvěru žalobce prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dohodnutých splátek, uhradila pouze 2 splátky po 798 Kč, resp. 800 Kč dne 16.5.2019 a 24.6.2019 došlo dne 19.8.2019 k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 11 131,42 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Ještě před zesplatněním úvěru, v důsledku prodlení žalované, vzniklo žalobci právo dle bodu 6.1 smlouvy na zaplacení smluvních pokut 747 Kč (tj. 3 * 249 Kč za prodlení se splátkou č. 2, 3 a 4 déle jak 30 dnů) – v důsledku popsaného prodlení vzniklo žalobci dále právo na zaplacení náhrady nákladů řízení dle bodu 6.2 smlouvy, tj. 4* 200 Kč při prodlení se splátkou č. 1, 2, 3 a 4. Žalobce dále uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy o úvěru a to ve výši 0,1 % denně z dlužné„ nové“ jistiny po zohlednění dalších plateb žalované. Z důvodu prodlení žalované se zaplacením dlužné původní jistiny a smluvní pokuty do zesplatnění uplatnil právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavila. 3. Předloženými listinnými důkazy (předsmluvním formulářem a návrhem na uzavření smlouvy, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem) žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že mezi účastníky sporu byla ve dnech 18.3.2019 – 20.3.2019 sepsána, podepsána a akceptována smlouva o úvěru, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se tento zavázala splácet spolu s úrokem 162,57% p.a. v 36 měsíčních splátkách po 798 Kč. Totožnost žalované byla ověřena dle předloženého občanského průkazu. Předloženými listinami (dokladem o vyplacení) žalobce dále prokázal, že ve prospěch žalované vyplatil částku ve výši 9 000 Kč. Předloženou kartou klienta vzal soud za zjištěné v souladu s žalobními tvrzeními, že žalovaná zaplatila celkem ve prospěch žalobce do učiněného zesplatnění 1 598 Kč. 4. K tvrzením týkající se posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobce předložil doklady o výplatě dávek – PPOdm [číslo] za období 14.1.2019 15.3.2019, dle kterých byla žalované vyplácena dávka 12 000 Kč měsíčně. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská [pobočka] ze dne 22.8.2018 bylo soudem zjištěno, že žalované byla v rozhodné době vyplácena dávka pěstounské péče odměna pěstouna právě ve výši 12 000 Kč. Z hodnocení klienta ze dne 18.3.2019 bylo zjištěno, že hodnocení bylo provedeno pro poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 798 Kč, přičemž poměry žalované byly zjištěny tak, že žalovaná dosáhla základního vzdělání, pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 12 000 Kč (s poznámkou rodičovská), výdaje byly určeny částkami 1 200 Kč na bydlení, částkou 3 410 Kč jako životní minimum pro žalovanou a částkou 2 000 Kč jako výdaj na jedno dítě v domácnosti a 3 349 Kč splátka předchozího úvěru u žalobce. Po ponechání rezervy byly volné zdroje určeny částkou 1 041 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI bylo zjištěno, že žalované bylo přiřazeno CSB skóre 258 (kategorie I., nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dle výpisu záznamů z registru SOLUS byl pro žalovanou evidován jeden záznam s datem zaplacení 1. 10. 2018, bez dlužné částky po splatnosti. 5. Výzvami ze dne 17.6.2019, 16.7.2019, 15.8.2019 žalobce upozorňoval žalovanou na prodlení se splátkami s upozorněním na možnost zesplatnění dluhu – oznámením ze dne 19.8.2019 žalobce informoval žalovanou o zesplatnění dluhu a vyzval ji k okamžité úhradě částky 12 678 Kč. Předžalobní výzvou z 2.3.2023 včetně podacího archu žalobce prokázal, že ještě před podáním žaloby žalovanou vyzval k dobrovolnému splnění povinnosti zaplatit dlužnou částku. 6. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci. 7. Dle výpisu se seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu byl žalobce od 11. 5. 2018 držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. 8. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZSÚ). 9. Spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ úvěr poskytovaný spotřebiteli, a to ve znění ke dni uzavření smlouvy. 10. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 ZSÚ náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 ZSÚ vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatní pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie. 12. Soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovanou neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. 13. Dle předloženého hodnocení klienta se sice žalobce poměrně důkladně zabýval poměry žalované, avšak při rozhodování o tom, zda úvěr žalované poskytne, nepostupoval s péčí odborníka ve své oblasti, nýbrž jen matematicky hodnotil příjmy a výdaje žalované. Dle prostého matematického hodnocení úvěruschopnosti by se mohlo zdát, že žalovaná dluh bez problémů splní. Nicméně je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná dosáhla pouze základního vzdělání (je proto omezeno její uplatnění na trhu práce) a její jediný příjem, ze kterého hradila veškeré náklady své domácnosti (tedy minimálně dvou osob), činil 12 000 Kč. Nad to se jednalo o odměnu pěstouna, která zcela zřejmě není obdobou pravidelné měsíční mzdy plynoucí z pracovního poměru, ale jedná se o přilepšení pěstounské domácnosti, o odměnu, která je spíše formou společenského uznání osobě, která pečuje o dítě jiných rodičů. Také lze pochybovat o tom, že pravidelné měsíční náklady dvou osob včetně veškerých plateb souvisejících s bydlením by činily pouze 9 959 Kč, kdy z této částky navíc 3 349 Kč připadá na splátky předchozího úvěru u žalobce samotného. Také je třeba brát v úvahu, že v registru NRKI byla žalovaná zařazena do první kategorie s vyšším rizikem s doporučením omezit poskytnutou výši úvěru, případně tento zamítnout. Za tohoto stavu, tedy při plném vědomí toho, že příjem žalované činí pouze 12 000 Kč, žalobce poskytl žalované úvěr, který měla hradit v měsíčních splátkách po 798 Kč, tedy v měsíčních splátkách dosahující prakticky výši„ volných zdrojů“. Proto již při uzavírání takové smlouvy byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet tak vysoké měsíční splátky. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními z