6 C 287/2022-95 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy. Uvedl, že je společně s [jméno] [příjmení] zapsán jako podílový spoluvlastník k nemovitostem – pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] a pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Žalobce má ve výlučném vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 10/12 na nemovitostech a [jméno] [příjmení] vlastní spoluvlastnický podíl ve výši 2/12. 2. Žalobce dále uvedl, že paní [jméno] [příjmení] již nežije. Podle data narození by jí muselo být 118 let. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo dohledat jmenovanou jako žijící osobu a nejsou známi ani dědicové tohoto spoluvlastníka, podal předmětnou žalobu proti neznámým dědicům a současně požádal soud o ustanovení opatrovníka žalované straně podle § 29 odst. 3 o.s.ř. 3. Žalobce dále uvedl, že nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví s neznámým spoluvlastníkem. Tato skutečnost brání řádnému užívání a udržování věci. Vzhledem k tomu, že vypořádání dohodou není možné a reálné rozdělení nemovitosti ani jiné efektivní nakládání s nemovitostí není s ohledem na velikost spoluvlastnických podílů možné ani účelné, navrhl, aby soud podílové spoluvlastnictví zrušil a označené nemovitosti přikázal za náhradu do výlučného vlastnictví žalobce. 4. Šetřením soudu bylo zjištěno, že paní [jméno] [příjmení] odešla jako mladá do USA, kde měla dvě děti. [příjmení] [jméno] [příjmení] zesnula. O dědicích není dosud nic známo. 5. S ohledem na shora uvedené soud ustanovil neznámým dědicům po [jméno] [příjmení] opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [obec]. Soud tak učinil usnesením ze dne 7. listopadu 2022, č. j. 6 C 287/2022-34. 6. Opatrovník žalované souhlasil se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví k označeným nemovitostem a navrhl, aby soud pro stanovení aktuální výše obvyklé ceny nemovitosti přibral do řízení znalce. 7. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] soud zjistil, že obvyklá cena předmětných nemovitostí je 5 600 000 Kč. Z toho podíl 2/12 připadající [jméno] [příjmení] činí 933 300 Kč. 8. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, např. usnesení ze dne 16. března 2010, č. j. 21 Cdo 494/2008, případně ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2964/2017 lze podat žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví proti neznámému dědici, není-li znám dědic spoluvlastnického podílu zemřelého podílového spoluvlastníka. Ve druhém z citovaných rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že v soudní praxi není pochyb o tom, že ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. neupírá možnost ustanovení opatrovníka neznámým dědicům ani v případě, že není zřejmé, zda probíhá, případně bylo ukončeno dědické řízení po zůstaviteli. 9. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 10. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 11. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li je žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě. V odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 12. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě a zrušil spoluvlastnictví k označeným nemovitostem. Soud dále rozhodl o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu dle znaleckého posudku odpovídající výši spoluvlastnického podílu zesnulé [jméno] [příjmení], tj. částka 933 300 Kč. Soud v projednávané věci uzavřel, že dohoda spoluvlastníků není možná s ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy [jméno] [příjmení], která je evidována jako spoluvlastník nemovitostí, již zemřela a není znám okruh jejích dědiců. Dále bylo zjištěno, že s největší pravděpodobností žijí v USA. Dlouhodobě nikdo z její rodiny neprojevuje zájem o předmětnou nemovitost. Taková skutečnost brání řádnému užívání a udržování věci i další nakládání s nemovitostí. Za tohoto stavu nemůže být žalobce nucen setrvat ve spoluvlastnictví. Nelze také dovodit, že by bylo možné a reálné rozdělení nemovitostí na díly odpovídající podílu spoluvlastníků. Soud proto ve smyslu § 1147 občanského zákoníku přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku shora. Lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu soud stanovil v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, a to s ohledem na výši vypořádacího podílu. Soud tak učinil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Takovou lhůtu soud považuje za přiměřenou, neboť žalobce uvedl, že je solventní a je připraven vypořádací podíl vyplatit. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud učinil podle § 150 o.s.ř. a podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterých žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť se žalobce výslovně tohoto práva vzdal a žalované náklady nevznikly. 14. Ve výroku IV. soud rozhodl tak, že Česká republika nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, a to za náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku, které nebyly kryty zálohou poskytnutou ze strany žalobce. Jedná se o částku 4 300 Kč Náklady za znalecký posudek byly přestavovány částkou 9 300 Kč a žalobce složil zálohu na vypracování posudku ve výši 5 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu bylo znalečné zaplaceno z rozpočtových prostředků České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci lze uzavřít, že žalobce byl ve věci úspěšný a okruh dědiců po žalované není znám. Ačkoliv se jedná o náklady, které byly státem účelně vynaloženy, nelze spravedlivě žádat po žalobci a straně žalované, aby je nahradila.