5 C 223/2023-44 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 2.5.2023 se žalobce domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku celkem 48.054,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem až do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, došlo dne 3.7.2021 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 2.118 Kč, dále paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 10.780 Kč, dále úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.960 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 40.894 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2.921 Kč nejpozději do 3.9.2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze dne 4.7.2021 částku 3.000 Kč. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 15 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , Anonymizováno, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce tedy požaduje po zaplacení neuhrazenou jistinu, úrok, sjednané poplatky a smluvní pokutu ve výši 10.160,44 Kč.2. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání a nevyjádřila se. Soud proto rozhodoval v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3.7.2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 22.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 2.118 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10.700 Kč, spolu s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.036 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 3.960 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách. Ve smlouvě bylo také ujednáno, že pokud žalovaná nezaplatí jakoukoliv splátku dle této smlouvy řádně a včas, je povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky. Zápůjční úroková sazba byla ujednána při splatnosti úvěru 14 měsíců ve výši 15 %, RPSN činila 272,44 %. Z tabulky transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná dne 4.7.2021 uhradila na dluh částku 3.000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022, seznamu postoupených pohledávek a dále také z oznámení o postoupení pohledávky adresovanému žalované dne 7.12.2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Předžalobní upomínkou ze dne 28.3.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném a tuto skutečnost v řízení náležitě prokázal. Na výzvu a po poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce řádně prokázal i tu skutečnost, že právní předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když soudu doložil žádost o úvěr, ze které je zřejmé, že žalovaná má příjem od svého zaměstnavatele, ze kterého jí po odečtení nákladů na bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a měsíční splátky stávajících půjček zbývá pravidelně 10.179 Kč. Pracovní poměr a příjmy žalované byly doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Protože tedy žalobce řádně tvrdil a prokázal, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalované, soud smlouvu o úvěru hodnotil jako smlouvu platnou.7. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 22.000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 18.894 Kč, tedy tento poplatek za poskytnutí úvěru činil více než 80 % jistiny (86 %), bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činil poplatek 76 % jistiny. Dle ustanovení § 1813 věty první občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel - smlouva byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ustanovení § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši dosahující 76 % jistiny úvěru je pro nepřiměřenost výše poplatku ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku – náklady na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele a žalobu v této části zamítl.8. Žalobce učinil předmětem řízení také nárok na zaplacení smluvní pokuty, která byla ujednána ve smlouvě o úvěru pro případ, že žalovaná nezaplatí jakoukoliv splátku dle této smlouvy řádně a včas. Svým podáním datovaným dnem 20.3.2024 žalobce doplnil výpočet této smluvní pokuty ohledně jednotlivých dlužných splátek a nyní požaduje zaplacení částky 8.780,71 Kč. Tento nárok žalobce byl žalobci přiznán v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku. Ve zbývající části, tj. v rozsahu částky 1.379,73 Kč, vzal žalobce žalobu zpět. V tomto rozsahu soud postupoval podle ustanovení § 96 o.s.ř. a řízení v této části bylo zastaveno (výrok I. tohoto rozsudku).9. Žalobce tedy v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč, žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplácela, když zaplatila pouze jedinou splátku ve výši 3.000 Kč. Soud vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou část jistiny a úroku (22.000 Kč + 2.118 Kč - 3.000 Kč = 21.118 Kč), a dále smluvní pokutu ve výši 8.780,71 Kč. Soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobci celkem 29.898,71 Kč, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 15 %, a to ode dne 4.9.2022 do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná se počínaje dnem 4.9.2022 dostala do prodlení se splněním svých povinností.10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 62 % a žalovaná v rozsahu 38 %. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 24 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.849 Kč, z částky 1.500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14 b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle téhož ustanovení, a dále z částky 2.980 Kč za jeden úkon právní služby, což činí při dvou službách právní pomoci po nařízení věci částku 5.960 Kč, a to v souladu s ustanovením § 7 citované vyhlášky, a dále dvou paušálních náhradách hotových výdajů dle § 13 citované vyhlášky po 300 Kč. Tyto náklady potom je třeba podle § 137 o.s.ř. navýšit o 21% DPH ve výši 1.881,60 Kč. Celkové náklady ve výši 12.690,60 Kč je třeba ponížit podle úspěchu žalobce ve sporu, tedy na částku shora uvedenou ve výši 24 %, a činí částku 3.046 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna podle ustanovení § 149