5 C 42/2024-33 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 29.500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 9.9.2022 s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, Na základě této smlouvy společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit dluh ve výši 30.750 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil částku ve výši 11.700 Kč. Vznikla mu také povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny a tato smluvní pokuta je požadována ve výši 4.500 Kč. Žalobce tvrdí, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost žalovaného. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 10.350 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 5.850 Kč a smluvní pokutu ve výši 4.500 Kč.2. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto rozhodoval v jejich nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 9.9.2022 smlouvu o úvěru týkající se úvěru ve výši 25.000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z výpisu z běžného účtu u společnosti , právnická osoba, ze dne 9.9.2022 bylo zjištěno, že byla provedena odchozí úhrada na účet č. , č. účtu, ve výši 25.000 Kč.4. V rozsahu zpětvzetí žaloby soud podle ustanovení § 96 o.s.ř. řízení zastavil.5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud věc posoudil podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ustanovení § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném. Soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Toliko označení žalovaného v záhlaví smlouvy a doložka označení jména žalovaného na konci smlouvy nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s osobou žalovaného a že byla uzavřena smlouva o tomto konkrétním obsahu za ujednání konkrétních podmínek. Žalobce žádné jiné důkazy, které by svědčily ve prospěch jeho tvrzení, nepředložil (např. takové, ze kterých by bylo zřejmé, že jimi mohl disponovat pouze žalovaný). Veškeré důkazy předložené žalobcem jsou toliko listiny vytvořené jeho právním předchůdcem - ze žádné z těchto listin není patrné aktivní zapojení žalovaného, tedy právní jednání žalovaného. Ani skutečnost, že dne 9.9.2022 byla provedena odchozí úhrada ve výši 25.000 Kč, neosvědčuje tvrzení žalobce, že byla provedena ve prospěch žalovaného.7. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu ani skutečnost, že by ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka ve výši 25.000 Kč, byla žaloba zamítnuta.8. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobce nebyl se svou žalobou úspěšný a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.