17 C 81/2026-12 – Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 53 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovanou uzavřel dne 10. 6. 2024 a dne 22. 6. 2024. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc ve výši 12 000 Kč, smluvní pokuty za období od 14. 10 2024 do 19. 10. 2025 ve výši 11 100 Kč a zákonného úroku z prodlení.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 10. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 30 000 Kč, a to za úrok ve výši 40 % p. m., RPSN bylo vyčísleno na 5 513,36 %, pro případ prodlení se splácením dluhu sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně (smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalobce ověřoval totožnost žalované (občanský a řidičský průkaz žalované). Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, přičemž z výpisů z účtu žalované vyplynulo, že vedle pravidelného příchozího příjmu (, Anonymizováno, ) žalovaná čerpá a hradí množství úvěrů, a to , právnická osoba, (opakovaně), , Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, (opakovaně), , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , Anonymizováno, , přičemž na účtu má povolen , Anonymizováno, do částky 30 000 Kč, který opakovaně čerpá a také jej v některých měsících přečerpá (výpisy z účtu za duben až červen 2023). Žalobce poskytl žalované dne 10. 6. 2024 částku 20 000 Kč a dne 22. 6. 2024 částku 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě). Ke dni 10. 10. 2024 žalobce úvěr zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění ze dne 10. 10. 2024). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu (výzva ze dne 19. 10. 2025, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 a přílohy č. 12 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14.12.2023 nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení této věci.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobce uzavřel s žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, k ověření schopnosti žalované hradit své závazky disponoval výpisy z účtu žalované (sice z období jednoho roku před uzavřením smlouvy, přesto má soud za to, že tyto výpisy podávají nejvěrohodnější a ucelený přehled o hospodaření a závazcích žalované). Z těchto výpisů sice žalobce ověřil, že žalovaná dosahuje pravidelných měsíčních příjmů, avšak již nešlo přehlédnout, že vedle toho žalovaná čerpá a hradí nepřiměřené množství dalších úvěrů. Nad to pravidelně čerpala povolený kreditní rámec, který však následně také přečerpala. Za tohoto stavu pak má soud za to, že žalobce neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive, že z provedeného prověření vyvodil nesprávné důsledky. Z výpisů z účtu zcela evidentně vyplynula nikoliv pochybnost, nýbrž již nastalá neschopnost žalované hradit své závazky řádně a včas. Žalobce proto neměl s žalovanou úvěrovou smlouvu uzavřít, a jestliže ji i přesto uzavřel, je třeba tuto smlouvu o úvěru ze dne 10. 6. 2024 posoudit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Žalovaná je proto povinna vrátit pouze poskytnou jistinu. Žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobci částku 30 000 Kč. Ve zbývající části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a poměrné části zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl právě pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.Dle ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinností při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení stanoví zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění, ze které mimo jiné vyplývá závěr, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, dosud nenastala splatnost dluhu a spotřebitel se nemůže dostat do prodlení. Protože tedy dosud splatnost dluhu nenastala a žalovaná není v prodlení, není povinna žalobci hradit ani zákonný úrok z prodlení (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), a proto byla žaloba také v části zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny zcela zamítnuta.Dle ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak bylo rozhodováno o splatnosti zbývající části dluhu. Protože byla žalovaná v řízení nekontaktní a nebylo možné zjistit, jaká je doba splatnosti přiměřená jejím možnostem, stanovil soud splatnost dluhu ve standardní třídenní lhůtě k plnění.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci úspěšný z 56 %, žalovaná z 44 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů ve výši 12 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 655 Kč, z částky 9 780 Kč za 3 úkony právní služby po 3 260 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 350 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb.. Celková náhrada nákladů činí 13 785 Kč, část náležející žalobci ve výši 12 % proto činí 1 654 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.O povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud dle bodu 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto bylo žalobci uloženo doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků.