Žalobce se ke dni 1.9.2021 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči své dceři, žalované, s tím, že je již ukončila studium a je výdělečně činná.2. Žalovaná s návrhem souhlasila, má dokončené studium je výdělečně činná, nevidí důvod pro pokračovaní vyživovací povinnosti. Co se týče dlužného výživného, jedná se o jinou věc.3. Žalobce se z nařízeného jednání soudu omluvil, o odročení nepožádal. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:5. Podle výpisů z ISZR je žalovaný od r. 2008 rozvedený a má v této evidenci evidovány čtyři děti, žalovanou, , Jméno žalobce, (roč. , Anonymizováno, ), , jméno FO, (roč. , Anonymizováno, ) a , jméno FO, (roč. , Anonymizováno, ). Žalovaná je svobodná a nemá evidováno žádné dítě.6. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13.3.2017, č.j. , právnická osoba, , byla žalobci mimo jiné uložena povinnost přispívat na výživu žalované od 7.11.2023 do 31.3.2016 částkou 2 000 Kč měsíčně a od 1.4.2016 částkou 3 200 Kč měsíčně.7. Dle zpráv ÚP ani jeden z účastníků není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. V době od 1.9.2021 byl žalobce v této evidenci veden od 16.10.2021 do 20.3.2022, od 2.4.2022 do 1.5.2022 a od 1.10.2024 do 31.10.2024, žalovaná byla v této evidenci vedena od 27.1.2023 do 26.3.2023, od 25.10.2023 do 128.2.2024 a od 25.10.2023 do 18.2.2024. Žalobce pak nepobírá sociální dávky.8. OSSZ soudu sdělila, že byla žalovaná od 1.9.2021 do 1.10.2021 evidována jako zaměstnankyně , právnická osoba, od 6.10.2021 do 31.10.2022 , Anonymizováno, , od 19.2.2024 do 31.10.2025 , právnická osoba, , od 1.11.2025 do 3.12.2025 , právnická osoba, ., od 2.3.2026 do 21.6.2026 , právnická osoba, . a od 22.6.2026 je zaměstnána u , právnická osoba, Žalobce byl od 16.4.2020 do 30.89.2021 veden jako zaměstnanec u , právnická osoba, ., od 21.3.2022 do 1.4.2022 u , právnická osoba, , od 2.5.2022 do 30.9.2024 u , právnická osoba, . a od 1.11.2024 dosud je zaměstnán u , právnická osoba, . Od r. 2020 pak není evidován jako OSVČ ani jako zaměstnavatel.9. Podle sdělení zaměstnavatelů žalované byl průměrný čistý měsíční příjem žalované u společnosti , právnická osoba, . 14 272,50 Kč, u společnosti , právnická osoba, 20714 Kč u prvního pracovního poměru a 22 012 Kč u druhého pracovního poměru, U , právnická osoba, . 11 368 Kč, u , právnická osoba, . 6814 Kč a u Isolit- Bravo, spol. s.r.o. 6 107 Kč.10. Ze sdělení zaměstnavatelů žalobce soud zjistil, že byl jeho průměrný čistý měsíční příjem u společnosti , právnická osoba, 4 082 Kč, u , právnická osoba, . 19048 Kč a u , právnická osoba, . 31 280,50 Kč.11. Dle vyúčtování soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, je v rámci exekuce na výživné pro žalovanou vůči žalobci vedené pod sp. zn. , spisová značka, ke dni 21.7.2026 vymáháno celkem 167 831 Kč, jedná se přitom o dlužné výživné a běžné výživné do 31.8.2021, jelikož byla exekuce pro běžné výživné usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 11.10.2023, č.j. , spisová značka, , od 1.9.2021 zastavena.12. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že je žalobce otcem žalované, přičemž mu byla uložena povinnost přispívat na její výživu od 1.4.2016 částkou 3 200 Kč měsíčně. Žalovaná je od 1.9.2021 u OSSZ vedena jako zaměstnanec, od 1.9.2021 do 1.10.2021 byla evidována jako zaměstnankyně , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 6 107 Kč, od 6.10.2021 do 31.10.2022 jako zaměstnankyně , Anonymizováno, s příjmem 11 364 Kč, od 19.2.2024 do 31.10.2025 jako zaměstnankyně , právnická osoba, s příjmem 20 714 Kč, od 1.11.2025 do 3.12.2025 jako zaměstnankyně , právnická osoba, . s příjmem 14 272,50, od 2.3.2026 do 21.6.2026 jako zaměstnankyně , právnická osoba, . s příjmem 6 814 Kč a od 22.6.2026 je zaměstnána u , právnická osoba, s příjmem 22 012 Kč. V době od 27.1.2023 do 26.3.2023, od 25.10.2023 do 128.2.2024 a od 25.10.2023 do 18.2.2024 pak byla evidována v evidenci uchazečů o zaměstnání.13. Exekuce pro běžné výživné hrazené žalobcem ve prospěch žalované byla usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 11.10.2023, č.j. , spisová značka, , od 1.9.2021 zastavena, nadále probíhá exekuce pro dlužné výživné.14. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.15. Dle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911).16. Podle § 913 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.17. Z § 915 o.z. vyplývá, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.18. Žalobce v průběhu řízení předložil soudu dne 30.7.2026 vyjádření, ze kterého není patrné, zda jím mínil rovněž návrh na zrušení své vyživovací povinnosti vůči , jméno FO, . Usnesením zdejšího soudu ze dne 3.8.2026, č.j. , spisová značka, , tak byl žalobce vyzván k jeho upřesnění dle § 43 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že k upřesnění doposud nedošlo a je příp. nutné provést další kroky s tím související, dospěl soud k závěru, že jsou ve věci splněny zákonem stanovené podmínky pro vyloučení řízení o tomto podání k samostatnému řízení dle § 112 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení, když je možné ve věci samé rozhodnout. Proto soud ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.19. Na základě zákonných ustanovení shora a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti trvá do doby, než je schopno se samo živit. Toto kritérium přitom záleží na schopnosti dítěte uspokojovat všechny své potřeby (prací, z vlastního majetku nebo z dávek pojistných či nepojistných systémů). Z provedeného dokazování v tomto případě vyplynulo, že je žalovaná od 1.9.2021 již řádně zaměstnána, příp. byla v mezidobí evidována v evidenci uchazečů o zaměstnání, je tedy schopna se živit sama, když je sto obstarat si obživu prací, či z dávek pojistných či nepojistných systémů. V průběhu řízení pak nebylo žalovanou nikterak tvrzeno ani prokázáno, že by dále studovala či že by její odůvodněné potřeby přesahovaly její příjmy, naopak sama uvedla, že je schopna se živit sama. Vyživovací povinnost jejích rodičů vůči ní tak již k okamžiku, kdy byla žalovaná schopna se živit sama, tj. ke dni 1.9.2021, zanikla. Soud tudíž ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.20. Pro úplnost soud uvádí, že exekuce na běžné výživné již byla zastavena, běžné výživné od 1.9.2021 tak již není vůči žalobci vyžadováno ani vymáháno, jiné je tomu ovšem co do dlužného výživného do data 1.9.2021, co do dlužného výživného je totiž žalobce povinen dlužnou částku žalované uhradit i nadále, jelikož žalované vzniklo na jeho úhradu právo, když vyživovací povinnost žalobce k její osobě do 1.9.2021 trvala.21. Rozhodnutí o náhradě nákladech řízení soud učinil dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř., kdy dospěl k závěru, že je namístě, aby si s ohledem na předmět řízení, postoj žalované i skutečnosti, že exekuce na běžné výživné již byla k datu 1.9.2021 zastavena, náklady řízení nesl každý účastník sám (výrok III).