14 C 59/2020-31 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9 995 Kč z titulu nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] ve [obec] za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] a smluvních úroků z prodlení vyplývajících z čl. 36 odst. 10 stanov žalobce. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalované do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř.. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum]. K jednání se dostavil pouze právní zástupce žalobce. Žalovaná se bez omluvy k ústnímu jednání nedostavila, bylo tak jednáno v nepřítomnosti žalované. Žalovaná se ve věci ani písemně nevyjádřila a skutečnosti uvedené v žalobě tak neučinila v řízení spornými. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že žalovaná na základě usnesení Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] č.j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], nabyla jako pozůstalost družstevní podíl u žalobce, s níž jsou spojena práva a povinnosti související s nájmem bytu [číslo] na adrese [obec a číslo]. Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu družstevního bytu podle § 2201 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a podle § 741 a následujících zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Pro uzavřenou smlouvu platí podle § 741 zákona o obchodních korporacích také ujednání stanov žalobce, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona. Na základě nájemní smlouvy vznikla žalované povinnost platit žalobci nájemné a zálohy na služby. Nájemné bylo ve smlouvě dohodnuto ve výši 1 349 Kč a zálohy na služby ve výši 107 Kč, s právem představenstva žalobce rozhodnout o změně výše jednotlivých položek nájemného. Ve smlouvě bylo v čl. 5 sjednáno, že nájemné a zálohy na služby je nájemce povinen hradit do konce toho kterého měsíce. Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo zálohy na služby do pěti dnů po termínu splatnosti, je nájemce povinen platit pronajímateli úrok z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení do zaplacení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Totéž bylo upraveno v článku 36 odstavcích 9 a 10 stanov. Žalobce předložil výpis salda prostoru, podle nějž„ Nájem B“ od [anonymizováno] [rok] činil 2 285 Kč měsíčně. Toto saldo obsahuje také data úhrad a výši zbývající dlužných částek a je z něj zřejmé, že dluh žalované činí za měsíce [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] částku 285 Kč měsíčně a za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] částku 2 285 Kč měsíčně shodně, jak uvedl žalobce v podané žalobě. Žalovaná dlužné nájemné a úhrady za služby nezaplatila ani poté, co byla k zaplacení vyzvána výzvou ze dne [datum], která byla žalované zaslána na adresu jí užívaného bytu. Protože tak žalobce předloženými listinami prokázal existenci povinnosti žalované platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu a také výši nároků, rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku v celkové výši 9 995 Kč, tj. (3 x 285) Kč + (4 x 2 285 Kč). 6. Úroky z prodlení v rozsahu dle výroku I. z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Nájemné se dle nájemní smlouvy a stanov stalo splatné vždy k poslednímu dni daného měsíce, k 1. dni měsíce následujícího se tak žalovaná ocitla s úhradou nájemného a záloh na služby v prodlení a žalobci tak od tohoto dne náleží úroky z prodlení v zákonné výši. 7. Žalobce požadoval úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně dle nájemní smlouvy a stanov. Podle ust. § 2235 občanského zákoníku se však nepřihlíží k ujednáním zkracujícím nájemcova práva, podle § [číslo] se nepřihlíží k ujednáním ukládajícím nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená a dle § 741 odst. 1 zákona o obchodních korporacích se na nájem družstevního pobytu použití jen ta ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona. V nájemních vztazích týkajících se nájmu bytu jsou tak vyšší než zákonné úroky z prodlení zapovězeny. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5. 6. 2019. Z těchto důvodů tedy soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu co do uplatněných úroků z prodlení převyšujících zákonné úroky z prodlení přiznané výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle nějž může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části. To je také případ žalobce, který měl neúspěch jen ohledně části úroků z prodlení, ve zbytku byl s podanou žalobou úspěšný. Náklady řízení žalobce sestávají ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb., b) odměny advokáta za tři úkony právní služby, za něž náleží celá odměna, tj. přípravu a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast u ústního jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, a odměny advokáta za jeden úkon právní služby, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, tj. sepis jednoduché výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, tedy ve výši 3,5 x 1 500 Kč = 5 250 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 4 advokátního tarifu, c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 4 x 300 Kč = 1 200 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, d) cestovních náhrad za cestu z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne [datum] při délce trasy 26 km celkem za cestu tam i zpět, spotřebě 5,3 l [číslo] km, ceně nafty 31,80 Kč l a ceně paušálu 4,20 Kč km, obojí dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., tj. ve výši 153 Kč, e) náhrady za promeškaný čas strávený cestou k ústnímu jednání a zpět dne [datum] v rozsahu 2 půlhodin dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 x 100 Kč = 200 Kč, f) náhrady za 21% DPH z částek ad b) až e), tj. ve výši 1 429 Kč, tj. celkem 8 632 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.