7 C 184/2021-22 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 353,99 Kč s příslušenstvím z titulu závazků ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou (když tato pohledávka byla následně postoupena až na žalobce). Žalovaná čerpala postupně částku 12 625,29 Kč, do dne 3. 4. 2017 celkem uhradila 17 878,99 Kč. Z tohoto byla částka 8 271,30 započtena na jistinu případu, ve výši 500 Kč na prodlení, ve zbylé částce byla započítána na úrok. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobce na žádost soudu uvedl, že při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházel z jejího prohlášení, že je schopna platit minimální splátku, která v době uzavření smlouvy činila 1 000 Kč, nic dalšího nedoložil. 5. Žalovaná, a to na rozdíl od žalobce, nejednala při uzavření úvěrové smlouvy ze dne 4. 12. 2013 v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb.). Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 tohoto zákona. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, (…), povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem. 13. Žalobce této povinnosti nedostál, spolehl se při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet pouze na její prohlášení, které nebylo ničím doloženo. 14. Žalobce tedy nesplnil povinnost posoudit schopnost žalované splácet úvěr, který je zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 1 ZosÚ s odbornou péčí, pročež nemohl učinit ani odpovídající závěr o její úvěruschopnosti a nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti této smlouvy o úvěru, která je podle § 39 obč. zák. neplatností absolutní. Žalobci tak nelze přiznat požadovaný úrok, ani smluvní pokutu. Je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě, jako závazek jeho plnění zajišťující. 15. Žalobce by v tomto případě mohl požadovat pouze bezdůvodné obohacení (jistinu), nikoliv nároky ze smlouvy. Soud z výše uvedených důvodů tedy žalobu zamítl, neboť žalobci již byla částka odpovídající jistině žalovanou zaplacena (ostatně bylo vráceno mnohem víc, než jistina činila). 16. Co se nákladů řízení týká, pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1,2 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení neúspěšný, ale žalované žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (když žalované prokazatelně žádné náklady se řízením spojené nevznikly).