7 C 34/2022-26 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce uvedl, že s žalovaným dne 20. 11. 2014 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 8 000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 6 688 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 022 Kč, s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, administrativní zpracování půjčky ve výši 15 020 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 245 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2016. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 2 950 Kč. Dne 18. 12. 2020 byly mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně. Žalobce tvrdil, že při uzavření smlouvy byla řádně ověřena schopnost klienta platit úvěr, když všechny zjištěné údaje byly ověřeny listinami a zaznamenány do zákaznické karty. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném řízení soud zjistil ze smlouvy u úvěru zjištěno, že dne 20. 11. 2014 uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 8.000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit jí částku 6 688 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 022 Kč, s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, administrativní zpracování půjčky ve výši 15 020 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč. Žalovaný se zavázal hradit částku v 60 týdenních splátkách po 245 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2016. 5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 2 950 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně (zjištěno z dokladu o odeslání). 7. Ze zákaznické karty ze dne 20. 11. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný uváděl, že jeho příjem činí 16 000 Kč, jeho výdaje na domácnost 4 000 Kč, nájem činí 4 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti ve výši 1 000 Kč a 2 000 Kč měsíčně, splácí částku 980 Kč měsíčně na úvěr, na telefon platí 350 Kč měsíčně, zbývá mu tedy 3 770 Kč měsíčně. Je zaškrtnuto, že údaje byly ověřeny příslušnými dokumenty, dokumenty však doloženy nejsou. 8. Je zjevné, že žalovaný, a to na rozdíl od žalobce, nejednal při uzavření úvěrové smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb.). Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 tohoto zákona. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, (…), povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem. 16. Soud má za to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, této povinnosti nedostál. Byť v zákaznické kartě uvádí základní informace o příjmech a výdajích žalovaného, pak lze pochybovat o jejich přesném ověření, neboť není zcela pravděpodobné, že by žalovaný dosahoval čistého příjmu zaokrouhleného na tisíce či měl výdaje s bydlením pouze přesně 4000 Kč. Především však právní předchůdce žalobce zjevně nezkoumal další poměry žalovaného, a to osobní ani rodinné, je též zjevné, že disponibilní příjmy žalovaného jsou na hraně únosnosti, je zjevné, že žalovaný již jednu zápůjčku splácel, nejsou doloženy výpisy z databáze dlužníků, apod., není patrno, jak bylo dospěno k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, a to vše poté, co byl žalobce k doložení těchto skutečností vyzván. 17. Žalobce tedy nesplnil povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, který je zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 1 ZosÚ s odbornou péčí, pročež nemohl učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti a nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti této smlouvy o úvěru, která je podle § 39 obč. zák. neplatností absolutní. Žalobci tak nelze přiznat požadovaný úrok, ani smluvní pokutu. Je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě, jako závazek jeho plnění zajišťující. 18. Byly-li však na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, pak má žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný však částku 2 950 Kč pr. předchůdci žalobce již zaplatil, žalobce má nárok tedy pouze na rozdíl těchto částek, tj. 5 050 Kč, a to od doby, kdy žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení, resp. od uplynutí lhůty ve výzvě uvedené. Zároveň má nárok i na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 a násl. o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 19. Co se nákladů řízení týká, pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1,2 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci. Problematiku nákladů řízení však posoudil komplexně s ohledem na celý uplatněný nárok, kdy požadované úrokové příslušenství a smluvní pokuta, dosahují takové výše, že výsledek řízení lze posoudit jako neúspěch žalovaného (resp. žalovaný vzal částečně v průběhu řízení žalobu zpět). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (když žalované prokazatelně žádné náklady se řízením spojené nevznikly).