7 C 6/2022-29 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce uvedl, že s žalovaným dne 28. 4. 2017 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 14 000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 12 283 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 608 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6171 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 439 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 3 450 Kč. Dne 24. 6. 2019 byla mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně. Žalobce tvrdil, že při uzavření smlouvy byla řádně ověřena schopnost klienta platit úvěr, když všechny zjištěné údaje byly ověřeny listinami a zaznamenány do zákaznické karty. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném řízení soud zjistil ze smlouvy u úvěru zjištěno, že dne 28. 4. 2017 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 14 000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 12 283 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 608 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 171 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 439 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2018. 5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 3 450 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně (zjištěno z dokladu o odeslání). 7. Ze zákaznické karty ze dne 28. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uváděl, že jeho příjem činí 14 365 Kč, jeho výdaje činí 9 000 Kč, je svobodný, bydlí v podnájmu, má jednu vyživovací povinnost, splácí 1500 Kč Je zaškrtnuto, že údaje byly ověřeny, příslušné dokumenty však doloženy nejsou. 8. Je zjevné, že žalovaný, a to na rozdíl od žalobce, resp. jeho právního předchůdce, nejednal při uzavření úvěrové smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb.). Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 tohoto zákona. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, (…), povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem. 16. Soud má za to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, této povinnosti nedostál. Byť v zákaznické kartě uvádí základní informace o příjmech žalovaného a jeho výdajích. Především však právní předchůdce žalobce zjevně nezkoumal další poměry žalovaného, a to osobní ani rodinné, je též zjevné, že disponibilní příjmy žalovaného jsou na hraně únosnosti, je zjevné, že žalovaný již jednu zápůjčku splácel, nejsou doloženy výpisy z databáze dlužníků, apod., výdajová stránka žalobce včetně jeho vyživovací povinnosti není zjišťována vůbec, není patrno, jak bylo dospěno k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, a to vše poté, co byl žalobce k doložení těchto skutečností vyzván. 17. Žalobce tedy nesplnil povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, který je zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 1 ZosÚ s odbornou péčí, pročež nemohl učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti a nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti této smlouvy o úvěru, která je podle § 39 obč. zák. neplatností absolutní. Žalobci tak nelze přiznat požadovaný úrok, ani smluvní pokutu. Je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě, jako závazek jeho plnění zajišťující. 18. Byly-li však na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, pak má žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný však částku 3 450 Kč právnímu předchůdci žalobce již zaplatil, žalobce má nárok tedy pouze na rozdíl těchto částek, tj. 10 550 Kč. Zároveň má nárok i na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 a násl. o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení, resp. od uplynutí lhůty ve výzvě uvedené. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 19. Co se nákladů řízení týká, pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1,2 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci. Problematiku nákladů řízení však posoudil komplexně s ohledem na celý uplatněný nárok, kdy požadované úrokové příslušenství a smluvní pokuta, dosahují takové výše, že výsledek řízení lze posoudit jako neúspěch žalovaného (resp. žalovaný vzal částečně v průběhu řízení žalobu zpět). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (když žalované prokazatelně žádné náklady se řízením spojené nevznikly).