11 C 162/2022-16 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 12. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 14 641 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 23. 5. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jako Smlouva o půjčce), na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalované půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zvýšenou o souhrnný poplatek 9 960 Kč vrátit formou 52 týdenních splátek po 480 Kč, z nichž poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2006. Žalovaná však řádně a včas nesplácela a naopak ke dni 22. 1. 2006 své závazky ze Smlouvy o půjčce porušila, což [právnická osoba] založilo právo požadovat úrok z prodlení. Celkem žalovaná uhradila pouze částku 10 319 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Od postoupení žalovaná neuhradila ničeho a žalobkyni tak nadále dluží na jistině částku 8 798,68 Kč, na souhrnném poplatku částku 5 842,32 Kč a na úrocích z prodlení kapitalizovaných do 18. 12. 2020 pak dluží částku 17 644,15 Kč Vedle toho žalobkyně nárokuje úrok z prodlení v zákonem stanovené výši z celkové částky 14 641 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná však tuto částku žalobkyni neuhradila, ač ji o to žalobkyně předžalobní výzvou marně vyzývala. K ústnímu jednání dne 9. 3. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při jednání dne 9. 3. 2023. Uvedla, že bylo dlouho v zahraničí a z dřívější doby jí zůstalo mnoho starých závazků, z nichž většinu již dala do pořádku i za pomoci akce„ Milostivé léto“, v současné době splácí již jen dvě exekuce. V případě pohledávky žalobkyně učinila nesporným, že si půjčku u [právnická osoba] vzala a že ji následně splácela, byť patrně ne zcela. Upozornila však, že se jedná o velmi starou záležitost, že v mezidobí nebyla ze strany žalobkyně kontaktována a dále vznesla námitku promlčení. 3. Soud při rozhodnutí věci vycházel zejména z následujících důkazů, z nichž zjistil: - ze Smlouvy o půjčce (CEPR), že [právnická osoba] s žalovanou dne 23. 3. 2005 uzavřela smlouvu, jíž žalované půjčila částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem 9 960 Kč vrátit žalobkyni formou 52 týdenních splátek á 480 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření Smlouvy o půjčce. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 ve spojení s podacím lístkem z 1. 2. 2021 (CEPR), že [právnická osoba] oznámila žalované, že svou pohledávku ze Smlouvy o půjčce postoupila žalobkyni. - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. 4. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí. 5. Závěr o skutkovém stavu, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: Dne 23. 3. 2005 žalovaná uzavřela se předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Smlouvu o půjčce, jíž žalované půjčila částku 15 000 Kč a žalovaná se tuto půjčku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 9 960 Kč zavázala vrátit [právnická osoba] formou 52 týdenních splátek á 480 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 oznámila [právnická osoba] žalované, že svou pohledávku ze Smlouvy o půjčce postoupila žalobkyni. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů při posuzování nároku žalobce soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy o půjčce (dále jen obč.zák.). 7. Podle ust. § 657 obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč.zák. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ust. § 100 odst. 1 obč.zák. Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle ust. § 101 obč.zák. Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle ust. § 103 obč.zák. Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky. 8. Aktivní legitimace žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky. 9. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle shora označených ust. obč.zák. a dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 23. 3. 2005 a celá částka včetně úroků a poplatků mela být v 52 týdenních splátkách počínaje první splátkou splatnou sedmého dne od uzavření Smlouvy o půjčce, tedy dne 22. 3. 2006. Promlčecí doba i v případě poslední neuhrazené splátky musela marně uplynout po třech letech, tedy nejpozději dne 22. 3. 2009. Žalobkyně však tuto svou pohledávku uplatnila u soudu až dne 1. 12. 2022, tedy o více jak třináct let později. Za situace, kdy se žalovaná při jednání dne 9. 3. 2023 promlčení dovolala, nebylo možno toto promlčené právo žalobkyni přiznat. Soud proto její žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by se z důvodu procesní ekonomie dále zabýval úvahami o neplatnosti Smlouvy o úvěru. 10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně zcela úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.