17 C 41/2023-19 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne 24.6.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal 4.000 Kč, avšak úvěr ve lhůtě splatnosti, do 27.7.2022, ani později, nesplatil. Vedle jistiny ve výši 4.000 Kč se žalobkyně domáhá poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.272 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2.600 Kč, smluvních pokut ve výši 1.200 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že v rámci poskytování úvěrů prověřuje bonitu spotřebitele. Vychází ze statistického modelu reflektujícího dlouhodobě získávána faktická data, která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. Posuzuje např. věk žadatele, bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti. Od žalovaného si vyžádala výplatní pásky a získala informace o výdajích žalovaného z jeho prohlášení a ze statistického modelu. Provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, využila úvěrový registr REPI. Vzala také v úvahu, že žalovaný své předchozí závazky vůči ní řádně splácel. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. O věci bylo za splnění podmínek dle § 115a o.sř. rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného. Zjistila, že je svobodný, bezdětný. Nemá záznam v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku. Žalovaný dosahoval průměrného čistého přijmu ve výši 21.732 Kč měsíčně. V registru REPI neměl evidovány splátky po splatnosti, měl evidovány úvěry ve výši 58.110 Kč, zbývá 155.736 Kč ze dvou smluv. Uvedl výdaje na bydlení 5.553 Kč, energii 0 Kč, osobní 5.764 Kč a jiné půjčky 2.501 Kč (zjištěno z CEE, ISIR, registr úvěrů REPI a registr kradených dokladů MV ČR, z občanského průkazu, výplatních pásek a z údajů od žalovaného) 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 24.6.2022 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč na bankovní účet žalovaného, žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s úrokem ve výši 39 % ročně a poplatkem ve výši 4.272 Kč (v případě včasného plnění ve výši 992 Kč) do 30 dní. V listině je uvedena výše RPSN 832. 000 %, nebo v případě řádného splacení pak 1. 916 %. Pro případ prodlení s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, poplatky za upomínky (450 Kč za 1. upomínku a 650 Kč za 2. upomínku), poplatek ve výši 1.500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Úvěrovaný se zavázal vždy k 3. (třetímu) dni příslušného kalendářního měsíce, po dobu, po niž bude trvat smluvní vztah, předložit žalobkyni potvrzení o trvání zaměstnání. V případě nesplnění povinnosti byla dohodnuta smluvní pokuta ve vši 15 % z jistiny úvěru za každé porušení. Úvěrovaný se zavázal vždy do pěti dnů od uzavření smlouvy předložit žalobkyni potvrzení příslušného okresního soudu dle úředně hlášeného pobytu, že vůči němu jsou/nejsou vedena soudní řízení; potvrzení nesmí být starší 3 měsíců. V případě nesplnění povinnosti byla dohodnuta smluvní pokuta ve vši 15 % z jistiny úvěru. (články 7.2 a 7.3 smlouvy) 6. Výpisy z účtu soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni dne 9.5.2022 ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Dne 24. 6. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému částku 4.000 Kč na jeho bankovní účet. Ve zprávě pro příjemce je uvedena poznámka„ [anonymizováno] splatnost 27.07.2022“. 7. Žalobkyně žalovaného o platbu úvěru upomínala, mj. upomínkou ze dne 4.8.2022, ve které ho vyzvala k úhradě částky 4.000 Kč do 9.8.2022 (zjištěno z upomínky) 8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlou