18 C 137/2023-42 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které obdržela od žalované dne 19. 5. 2023, je neplatné, a to jednak pro vady při doručování, ale zároveň pro nedostatek zákonných náležitostí. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, neboť má za to, že všechny náležitosti pro okamžité zrušení pracovního poměru byly splněny, přičemž s ohledem na okolnosti nelze po žalované jako zaměstnavateli požadovat, aby pracovní poměr žalobkyně i nadále trval. 3. Se souhlasem účastníků soud věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z okamžitého zrušení pracovního poměru a související obálky soud zjistil, že žalovaná sděluje žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, a to pro dlouhodobé nedostavování se do zaměstnání a nenahlášení čerpání dovolené. Tento dokument byl podle tvrzení žalobkyně doručen žalobkyni 19. 5. 2023. 5. Z dopisu ze dne 29. 5. 2023 a doručenek soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně sděluje žalované, že namítá neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Zároveň je zde uvedeno, že pracovní poměr žalobkyně skončil k 19. 5. 2023 z důvodu okamžitého zrušení ze strany žalobkyně pro nevyplacení mzdy, a dále byly vůči žalované uplatněny další nároky. Tento dopis byl žalované doručen následujícího dne. 6. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně byla od roku 2002 zaměstnána u (právního předchůdce) žalované jako prodavačka. 7. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 8. Podle § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. 9. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3572/2013). 10. U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1425/2022). 11. Požadavek nezaměnitelnosti vymezeného skutku má pět souvisejících účelů: 1. aby zaměstnanec přesně věděl, pro jaký skutek s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr, 2. aby bylo ověřitelné, že dal zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (okamžité zrušení) skutečně ze zákonných důvodů, 3. aby nebyl důvod výpovědi (okamžitého zrušení) zaměnitelný s jiným zákonným důvodem, 4. aby bylo později ověřitelné, zda byl daný důvod skutečně naplněn, a 5. aby zaměstnavatel nemohl tento důvod dodatečně spatřovat v jiném zaměstnancově skutku. 12. Těmto požadavkům žalovaná nedostála. Z napadeného okamžitého zrušení, pro které zákon navíc stanoví povinně písemnou formu, lze zjistit toliko to, že žalovaná žalobkyni vytýká, že se„ dlouhodobě nedostavuje do zaměstnání“ a že nenahlásila čerpání dovolené. Takové vymezení je neurčité, neboť z něj nelze zjistit ani to, za které konkrétní dny žalovaná žalobkyni vytýká neomluvenou absenci nebo při jaké souvislosti žalobkyně nenahlásila žalované čerpání dovolené. Důvod okamžitého zrušení proto nebyl v podstatě vůbec konkretizován a jeho obecné vymezení vede k tomu, že žalobkyně nevěděla, co konkrétně je jí vytýkáno, a dále k tomu, že by jej žalovaná mohla v podstatě jakkoli skutkově doplňovat o různá časová období a tím i dodatečně měnit skutečný důvod, pro který přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru. 13. Takto obecně vymezený důvod nelze zhojit ani na základě pravidel o výkladu právních jednání, protože pomocí výkladu nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou jednající v rozhodné době neměl, nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil. V dané věci je totiž vymezení vytýkaného jednání natolik neurčité, že podle názoru soudu nelze připustit, aby takový nedostatek konkretizace vytýkaného jednání mohla žalovaná až zpětně„ dohnat“ či dokonce fakticky měnit tím, že např. teprve z výslechu jednající osoby (jednatelky žalované) nebo výslechu žalobkyně bude soud zjišťovat, co konkrétně je vlastně žalobkyni vytýkáno. Žalované přitom vůbec nic nebránilo v tom, aby vytýkané jednání konkretizovala alespoň vymezením časového období odpovídajícího tvrzené neomluvené absenci, a proto musí jít tato skutečnost plně k tíži žalované. Připuštění možnosti následného dotvrzování či dokonce faktické změny skutečného důvodu pro okamžité zrušení pouze s odkazem na nutnost výkladu právního jednání by podle názoru soudu již přesahovalo zákonný rámec a účel pravidel výkladu právního jednání v pracovněprávních vztazích. Napadené okamžité zrušení je proto neplatné, neboť pro jeho neurčitost nelze zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 21 Cdo 303/2023). 14. Pro úplnost soud dodává, že shora uvedený závěr neučinil na základě neunesení důkazního břemene žalované, ale na základě zjištěného skutkového stavu, neboť co do podstaty věci, tj. otázky určitosti vymezení důvodu pro okamžité zrušení, je skutkový stav dostatečně zjištěn z obsahu samotné napadené listiny, a proto bylo možné věc rozhodnout bez nařízení jednání a bez nutnosti poskytnutí poučení podle § 118a o. s. ř. 15. K námitce týkající se doručování soud dodává, že již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně okamžité zrušení převzala dne 19. 5. 2023. Proto nemá význam se okolnostmi způsobu doručování dále zabývat, neboť ani případné nedodržení stanoveného postupu při doručování listin zaměstnavatele uvedených v § 334 odst. 1 zák. práce nemá vliv na právní účinky doručení takové písemnosti zaměstnanci, jestliže zaměstnanec písemnost doručovanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb skutečně převzal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3838/2019). Smyslem právní úpravy doručování písemností zaměstnanci totiž je, aby se písemnost skutečně dostala do dispozice zaměstnance, a nikoli jen naplnění formálních postupů, o nichž je předem zřejmé, že sledovaný cíl nemohou naplnit. Jelikož žalobkyně okamžité zrušení skutečně převzala dne 19. 5. 2023, bylo možné se následně zabývat otázku neplatnosti napadeného okamžitého zrušení. 16. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána ve lhůtě podle § 72 zák. práce, a dále jelikož okamžité zrušení nesplňuje zákonné požadavky podle § 60 zák. práce, je toto okamžité zrušení pracovního poměru jako právní jednání, které odporuje zákonu a s ohledem na ochrannou funkci pracovního práva zjevně (tedy zřejmě, jednoznačně a nepochybně) narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatné (§ 580 odst. 1, § 588 o. z. a § 1a odst. 1 písm. a) a § 1a odst. 2 zák. práce). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 164 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.