18 C 15/2023-44 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 32 900 Kč s příslušenstvím a dalšími nároky, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí byl poskytnut. 2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými. 3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: 5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 28 500 Kč. Součástí smluvní dokumentace byly rovněž obchodní podmínky žalobkyně a sazebník, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran, a dále souhlas se zpracováním osobních údajů a standardní informace o spotřebitelském úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky žalobkyně, sazebník, souhlas se zpracováním osobních údajů a standardní informace o úvěru). Žalovaná načerpala postupně celý úvěrový rámec, tj. částku 28 500 Kč (přehled transakcí). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, uhradila žalovaná na danou smlouvu celkem 8 640 Kč. 6. Při sjednávání smlouvy žalovaná doložila kopii svého občanského průkazu (kopie občanského průkazu) a dále uvedla, že celkový počet osob v její domácnosti jsou tři osoby, z toho dvě s příjmem. Jako své výdaje žalovaná uvedla částku 7 500 Kč, jako příjmy uvedla 15 500 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období do poloviny dubna 2021 (kdy soud se zabýval pouze obdobím od února 2021, a to s ohledem na uzavření smlouvy v červenci 2021) vyplývá, že pravidelné příjmy žalované jsou tvořeny rodičovským příspěvkem, příspěvkem na bydlení a příspěvkem na její dvě děti. Zároveň z výpisu vyplývá, že žalovaná platí nájem ve výši 12 000 Kč, že má jiný dluh ([příjmení] půjčku, kdy splácí cca 900 Kč měsíčně), a kdy mimo jiné vynakládá prostředky u sázkových kanceláří (výpis z běžného účtu a přehled příjmů). Ve vztahu k dalšímu posouzení úvěruschopnosti žalované odkázala žalobkyně na svoji interní metodiku (interní metodika žalobkyně). 7. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána výzvou zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). 8. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“). 9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. 10. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost spotřebitele posouzena řádně nebyla. V prvé řadě žalobkyně doložila výpisy z účtu pouze do dubna 2021, přičemž smlouva byla uzavřena až v červenci 2021. Již z toho plyne, že aktuální finanční situace žalované nemohla být řádně přezkoumána. 11. Co se týče příjmové stránky žalované, z výpisů plyne, že její pravidelné příjmy tvoří státní příspěvky, a to i na její dvě děti, ve výši cca 17 500 Kč. Podklady žalobkyně přitom vycházejí pouze z jedné osoby bez příjmu, avšak to, že žalovaná pobírá příspěvky na dvě děti, je zřejmé z předložených výpisů. Tuto skutečnost žalobkyně nijak nereflektovala. Tato skutečnost ve spojení s tím, že příjmy žalované jsou tvořeny toliko státními příspěvky, zakládá důvodnou pochybnost o tom, že by žalovaná mohla být v situaci, aby její poměry odůvodňovaly poskytnutí spotřebitelského úvěru. 12. Věřitel dále dostatečným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalované, když si nevyžádal od žalované bližší informace a doklady o jejích pravidelných výdajích. Z výpisů plyne, že žalovaná platí nájem ve výši 12 000 Kč měsíčně. Např. za měsíc duben 2021 (stále ještě cca tři měsíce před sjednáním smlouvy) pak má žalovaná příjmy 17 672 Kč a výdaje 17 317 Kč. Je tedy zřejmé, že již několik měsíců před sjednáním smlouvy zvládala své finance žalovaná jen velmi obtížně a již v této době měla jiný dluh – půjčku se splátkou cca 900 Kč měsíčně. Obsah výpisů tedy neodpovídá žalovanou deklarovaným výdajům. Věřitel tedy měl zkoumání reálných výdajů žalované věnovat mnohem důslednější pozornost a vyžádat si od žalované další doklady, kterými by její výdajová stránka mohla být teprve ověřena (věřitel si nevyžádal ani nájemní smlouvu). Z obsahu spisu se dále nepodává, s kým žalovaná měla bydlet a zda a jak případně se daná osoba na jejích výdajích měla podílet. Věřitel se tedy spolehl na nedoložené částky uvedené žalovanou. S ohledem na její nízký příjem tvořený toliko státními příspěvky, skutečnost, že se žalovaná stará o dvě děti, poměrně vysokou částku, kterou měla žalovaná splatit podle smlouvy, a dále skutečnost, že z výpisů plyne, že výdaje žalované např. v dubnu 2021 dosahují v zásadě výše jejího celého příjmu, bylo povinností věřitele výdajovou stránku žalované dále prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalované. Sama žalobkyně přitom v dané souvislosti uvedla, že výpisy z účtu použila k ověření příjmů (a nikoli tedy výdajů). Ze všech shora uvedených okolností plyne, že věřitel neměl dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní kladný závěr o reálné schopnosti žalované úvěr splatit. 13. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo, proto byla v tomto ohledu žaloba zamítnuta, to včetně požadovaných nákladů na vymáhání, kdy podle názoru soudu je nepřípustné v daném ohledu takovým způsobem přenášet na spotřebitele interní náklady žalobkyně. Jde o provozní náklady, které mohou být započítány v ceně poskytnuté služby. Co se týče upomínání žalované, tak žalobkyni by v případě procesního úspěchu příslušela náhrada za předžalobní výzvu. 14. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. 15. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 19 860 Kč (byla předána částka 28 500 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 8 640 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat. 16. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovat