8 C 6/2023-106 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 14. 9. 2022, u Okresního soudu ve Vsetíně dne 17. 1. 2023, domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 552,25 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se, ač řádně obeslán, nedostavil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [obec], na základě této smlouvy půjčil žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a dále částku 7 404 Kč představující úrok ve výši 3 048 Kč, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 1 506 Kč a pojištění 1 350 Kč, když ve smlouvě je uvedeno, že v případě zaškrtnutí tohoto pole zákazník potvrzuje, že má zájem dobrovolně přistoupit k volitelnému doplňkovému pojištění, které je blíže specifikováno v dokumentu. Celkem měl zaplatit 14 404 Kč + pojištění ve 45týdenních splátkách po 321 Kč, poslední splátka 280 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 88 % p. a., RPSN ve výši 246,69 %, dále byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 4. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, což jako zájemce o spotřebitelský úvěr podepsal. 5. Žalobce uvedl, že žalovaný zaplatil 2 684 Kč – dne 23. 3. 2020 částku 1 284 Kč a dne 16. 1. 2021 1 400 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 5 930,94 Kč, poplatku ve výši 4 921,31 Kč, smluvní pokuty 3 500 Kč a úroku z prodlení – kapitalizovaného ve výši 366,30 Kč Celkem 15 918,55 Kč. Žalobce doložil výpočet úroku z prodlení za dobu od 19. 3. 2020 do 21. 1. 2021 a smluvní pokuty za dobu od 19. 3. 2020 do 21. 1. 2021 ve výši 6 244 Kč, když žalobce požaduje pouze 3 500 Kč. 6. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22. 3. 2023, č. j. 8 C 6/2023-53, které nabylo právní moci dne 27. 4. 2023 soud zjistil, že řízení bylo zastaveno o úrok ve výši 76,25 % p. a. z částky 5 930,94 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 7. Z výplatního lístku za leden 2020 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla 4 416 Kč. 8. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, který bude splácen v týdenních splátkách. Bydlí na ubytovně, je vyučený, svobodný. Nemá žádné neočekávané výdaje. Pracuje jako skladník s příjmem 4 416 Kč, jeho výdaje jsou 3 000 Kč. Nemá žádné půjčky, pracovní smlouvu má uzavřenou do 21. 1. 2021, v tomto dokladu je uvedeno, že předložil 2 výplatní pásky, ale doložena byla pouze jedna. 9. Z centrální evidence exekucí vyplývá, že exekuční řízení proti žalovanému bylo zahájeno 20. 4. 2021 a 23. 9. 2022. Dále žalobce doložil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka] a rozsudek VS Praha ze dne 2. 11. 2020, č. j. [spisová značka], ze kterých vyplývá, jak oba tyto soudy přistupují ke schopnosti žalovaných úvěr splácet. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 1. 2. 2022 dopisem. 11. Z výzvy k okamžitému zaplacení dluhu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky doporučeným dopisem s datem 10. 2. 2022. 12. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána žalobcem doporučeným dopisem s datem 20. 5. 2022. 13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce půjčil žalovanému částku 7 000 Kč, žalovaný měl zaplatit 14 404 Kč, zaplatil 2 684 Kč. 14. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 19. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 12. 3. 2020 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 23. Na výzvu soudu ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobce doplnil velmi obsáhlým, avšak zcela obecným vyjádřením následující skutečnosti. Uvedl, že jeho právní předchůdce si byl vědom své zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, přičemž vycházel z informací, které si sám aktivně zjišťoval, provedl komplexní analýzu. Při posuzovaní kritérií úvěruschopnosti žalobce nepostupoval ani v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Vyjádření žalobce je velmi obecné, není podloženo žádnými konkrétními důkazy vztahujícími se k žalovanému kromě jedné výplatní pásky, zákaznické karty a výpisu z centrální evidence exekucí, které bylo vyžádáno k datu 4. 4. 2023, tedy po uzavření smlouvy o úvěru. Žalobce věděl, že žalovaný má velmi nízký příjem – 4 400 Kč, že má pracovní poměr na dobu určitou do 21. 1. 2021, ale nevěděl nic o skutečných výdajích žalovaného. Z těchto informací přesto, že se jedná o nízkou částku, nemohl vědět, zda žalobce nemá jiné půjčky nebo úvěry, neplní vyživovací povinnost apod., takže nebylo zřejmé, zda bude schopen svůj závazek vůči žalobci splnit. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 24. Soudní dvůr už v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých sp