11 C 34/2024-24 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 10. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 9 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 9 800 Kč za dobu od 17. 3. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty 1 484 Kč. Tvrdila, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný na jejích webových stránkách vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci, zadal kód z verifikační SMS, poskytl kopii svého dokladu totožnosti a zaslal částku 1 Kč, přičemž dále poskytl výpisy ze svého bankovního účtu a výplatní listy, uzavřela dne 26. 7. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru a tento mu dne 26. 7. 2022 poskytla převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru platit smluvní úrok 40 % p.m., jistinu mohl zaplatit kdykoli. Nezaplatil však přes opakované upomínky ničeho a žalobkyně proto úvěr ke dni 16. 3. 2023 zesplatnila. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje částku 9 800 Kč tvořenou jistinou 7 000 Kč a úrokem z první měsíc čerpání úvěru 2 800 Kč, a dále sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1% p.d. za dobu od 17. 3. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 1 484 Kč. Žalovaný však tento dluh neuhradil ani poté, co jej k tomu žalobkyně vyzývala předžalobní upomínkou ze dne 15. 10. 2023. K jednání dne 16. 5. 2024 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nevyjádřil, ač fikce jejího doručení na adrese evidované v CEO jako adresa jeho trvalého pobytu nastala již dne 15. 4. 2024 (obálka čl. 16 ve spojení se sdělením pro vyvěšení na ÚD soudu čl. 18). K ústnímu jednání dne 16. 5. 2024 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.3. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalobkyně a žalovaného.4. Při rozhodování věci soud vycházel z následujících důkazů předložených žalobkyní, z nichž zjistil:- z obsahu sdělení společnosti , právnická osoba, . (čl. 14), že účet č. , č. účtu, byl v měsíci 7/2022 veden pro žalovaného a dne 27. 7. 2022 na něj byla připsána částka 7 000 Kč z účtu , č. účtu, vedeného pro žalobkyni;- z kopie občanského průkazu žalovaného (CEPR), že žalobkyně touto kopií disponuje;- z předžalobní upomínky ze dne 15. 10. 2023 (CEPR), že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 25 793,58 Kč, přičemž tuto výzvu mu zaslala na adrese , adresa, .5. Oproti tomu z dalších žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci. Pokud se týká listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, a datované 26. 7. 2022, tato neobsahovala podpis žalovaného, tudíž soud z ní nemohl mít za ověřené, že právě zde zachycené právní jednání - smlouvu o úvěru s tímto obsahem žalobkyně se žalovaným učinili. Pokud se týká listin – výpisů z účtu žalovaného vedených v měně CZK a EURza měsíce 4/2022 až 6/2022 soud z nich bez dalšího žádné relevantní údaje zjistit nemohl, pouze to, že žalovaný měl pouze nahodilé kreditní obraty v podobě příjmů ze zahraničí.6. Soud rovněž nemohl přehlédnout, že (snad vyjma výpisu z účtů žalovaného) žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svých (toliko obecných) skutkových tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného.7. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Dne 27. 7. 2022 byla na účet číslo , č. účtu, , jehož majitelem byl žalovaný, převedena částka 7 00 Kč z účtu žalobkyně. Předžalobní výzva ze dne 15. 10. 2023 byla žalovanému zaslána stejného dne na adresu , adresa, , nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).8. Naopak skutková tvrzení žalobkyně o tom, že s žalovaným dne 26. 7. 2022 uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, s jí vylíčeným obsahem prokázáno nebylo, když z listin přiložených k žalobě toto bez dalšího nevyplývá, resp. není prokázáno, že by k tomuto právnímu jednání mezi žalobkyní a žalovaným skutečně v tento den došlo. Protože se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání svých skutkových tvrzení, případně nemohla nastat fikce nespornosti jeho skutkových tvrzení dle ust. § 153b odst. 1 občanského soudního řádu. Nemohla být ani soudem upozorněna na možnost jiného právního posouzení dle ust. § 118a odst. 2 občanského soudního řádu.9. Soud dále podotýká, že žalobkyně nedoložila ani relevantní žádné důkazy k prokázání svých (nadto toliko obecných) skutkových tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Tato skutková tvrzení tak zůstala rovněž neprokázána.10. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) o.s.ř. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.11. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o. z.) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na skutkový stav popsaný výše, kdy nebylo prokázáno tvrzené uzavření smlouvy o úvěru ze dne 26. 7. 2022, avšak byl v tomto dni prokázán převod částky 7 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalovanému ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 12 000 Kč, tudíž žalovaný je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. povinen tuto částku vydat. Pohledávka se ve smyslu cit. ust. § 1958 odst. 2 o.z. stala splatnou až dne 15. 4. 2024, kdy nastala fikce doručení žaloby žalovanému, když k vyúčtování dlužné částky předžalobní výzvou soud nemohl přihlížet, protože nebylo doloženo, že by byla žalovanému skutečně doručena. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni dlužnou částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši 14,75% p.a. za dobu od 16. 4. 2024 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.13. Soud k tomu dále podotýká, že i pokud by po skutkové stránce dospěl k závěru, že k žalobkyní tvrzenému právnímu jednání – uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 26. 7. 2022 skutečně došlo, nemohl by přehlédnout, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal v rámci své (případné) podnikatelské činnosti, zatímco skutečnost, že žalobkyně při jejím uzavírání splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z., je evidentní. Soud by proto v souladu s ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZSÚ) musel provést posouzení předmětného právního jednání i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. Ze strany žalobkyně přitom nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (zejména že by se zabývala jeho výdaji), jak bylo její povinností vyplývající z cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ. Důsledkem je pa