13 C 90/2023-52 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 6. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 36 800 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, IČ , IČO, a žalovanou došlo dne 23. 7. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo žalované poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 3 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 11 400 Kč. První splátka měla být uhrazena 30. 7. 2020, poslední splátka byla stanovena na 3. 2. 2022, bylo stanoveno celkem 80 týdenních splátek po 485 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023. Žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky.3. Ve věci bylo rozhodováno podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 23. 7. 2020 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovanou v postavení zákazníka; předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit celkem 80 týdenních splátek po 485 Kč, mezi stranami byl sjednán úrok 20,74 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit jak jistinu úvěru 20 000 Kč, tak úrok 3 400 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 11 400 Kč. Roční procentní sazba nákladů RPSN byla vypočtena na částku 163,05 % ročně. Dále je součástí spisového materiálu karta zákazníka, ve které se uvádí požadovaná výše úvěru, ověření totožnosti podle občanského průkazu, adresa trvalého pobytu žalované , adresa, , jiná adresa výběru , adresa, s tím, že žalovaná žije s rodiči, má partnera a jedno nezaopatřené dítě. Jako zdroj hlavních příjmů je uveden , Anonymizováno, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , s tím, že tato částka je uvedena 10 030 Kč jako celkový příjem. Dále jako měsíční výdaj žadatele je uvedeno 1 000 Kč jako výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), dále osobní výdaje 5 900 Kč (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), celkem výdaje 6 900 Kč a použitelný příjem 3 130 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou proškrtnuty „bankovní výpisy – příjmy/výdaje“. Součástí spisového materiálu je pak smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi , právnická osoba, a žalobcem jako postupníkem, kdy pohledávka za žalovanou je uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky datované 19. 4. 2023. Poté byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2023 k úhradě dluhu.5. Žalobce byl vyzván k doplnění informací o posouzení úvěruschopnosti žalované; v rámci svého podání ze dne 16. 10. 2023 žalobce uvedl, že příjem žalované byl ve výši 10 030 Kč, výdaje na bydlení 1 000 Kč, osobní výdaje 5 900 Kč. Žalobce má za to, že aktuální absence dokladů či dokumentů, které jsou zaškrtnuté v kartě zákazníka ze dne 23. 7. 2020, nemohou bez dalšího znamenat, že by nebyly ze strany právního předchůdce žalobce prověřovány. V rámci tohoto podání žalobce zopakoval, že žalovaná na pohledávku uhradila celkem 2 000 Kč.6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další