9 C 121/2023-19 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 8. 2023 (ve znění doplňujícího podání ze dne 9. 11. 2023) domáhala po žalované zaplacení částky 123 120,34 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřel dne 10. 3. 2020 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto zápůjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 99 190 Kč prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 883 Kč (poslední splátka měla činit 7 881 Kč). Úroková sazba byla sjednána v sazbě 69 % ročně. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku 47 318,08 Kč, dlužná jistina tak činila částku 79 896,39 Kč, dlužný poplatek pak částku 61 975,53 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl původnímu věřiteli nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a na sankční poplatky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 (s účinností ke dni 20. 12. 2022). Jelikož žalovaná již ničeho neuhradila, žalobkyně se domáhá soudní cestou zaplacení dlužné jistiny ve výši 79 896,39 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 61 975,53 Kč, poplatků za upomínání ve výši 2 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 43 223,95 Kč, úhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 265 Kč a dále zaplacení úrokového příslušenství. Žalobkyně dále sdělovala, jak byla původním věřitelem posuzována úvěruschopnost žalované, odkazovala na [anonymizováno] kartu. 2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaná se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná prostřednictvím listiny [anonymizováno] karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 10. 3. 2020 žádala společnost [právnická osoba] o poskytnutí částky ve výši 80 000 Kč. Listina obsahovala základní údaje o žalované, dále informace o počtu vyživovaných osob (1), druhu bydlení (RD, vlastník), rodinném stavu (rozvedená), vlastnictví automobilu (0), pracovním zařazení (OSVČ), pravidelném měsíčním příjmu (21 000 Kč, další příjmy domácnosti 25 000 Kč), běžných měsíčních výdajích (3 500 Kč). Žalovaná má bankovní účet (doložila 2 výpisy z bankovního účtu za prosinec 2019 a leden 2020), další úvěry nejsou evidovány, má jeden zdroj příjmů. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] je patrno, že výše uvedená společnost poskytla žalované částku ve výši 90 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala uhradit navíc poplatek ve výši 99 190 Kč (který sestává z úroku 78 151 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky 19 539 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení). Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná uhradit, činila 189 190 Kč Smlouva dále upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, úrokovou sazbu (69 % ročně), RPSN (9772 %), splácení (formou 24 měsíčních splátek po 7 883 Kč, při poslední splátce 7 881 Kč). Listina je datována 10. 3. 2020, podepsána oběma smluvními stranami. Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru pak upravovaly podrobněji práva a povinnosti smluvních stran, zejména uzavření smlouvy, doplňkové služby, splácení úvěru, prodlení zákazníka, trvání a ukončení smlouvy. Standardní informace o spotřebitelském úvěru datované dne 10. 3. 2020 popisovaly základní vlastnosti (parametry) spotřebitelského úvěru (zejména druh a výši úvěru, podmínky úvěru, dobu trvání, splácení), dále pak náklady spotřebitelského úvěru (úroková sazba 69 % ročně, RPSN 9772 %, náklady v případě opožděných plateb) a důležité právní aspekty. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022, jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek, tato skutečnost byla žalované oznámena prostřednictvím dopisů - oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 a dne 15. 2. 2023. V těchto listinách byly žalované oznamovány výše dlužných částek a číslo bankovního účtu pro úhradu těchto částek. Zaslání dopisu ze dne 15. 2. 2023 žalobkyně doložila podacím archem pošty. Potvrzení o provedení transakce (a Potvrzení o zaplacení kupní ceny) pak osvědčovalo úhradu portfolia za postoupené pohledávky (ke dni 20. 12. 2022). Předžalobní upomínkou – Výzvou před podáním žaloby – ze dne 29. 5. 2023 byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně upozorněna na možné soudní řízení v případě neuhrazení dlužné částky. K předžalobní upomínce byl opět doložen podací arch pošty. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky pak bylo zjištěno, že původní věřitel ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky zaslal žalované dopis a vyslal terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované. 4. K schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v Zákaznické kartě uvedla čisté měsíční příjmy domácnosti ve výši 46 000 Kč, měsíční výdaje pak činily částku 3 500 Kč. Měsíčně tak mělo zůstat k dispozici více než 42 500 Kč. Žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Původní věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované. 10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an., § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 11. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel (jako osoba v oboru orientovaná) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 12. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“. 13. Soud má za to, že původní věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť vůbec neověřoval pravideln