7 C 7/2025-25 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 5. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 045,60 Kč s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že žalovaný uzavřel dne 30. 6. 2022 s původním věřitelem , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr, dále poplatek ve výši 16 552 Kč (přičemž jeho složení žalobkyně specifikovala) formou 78 týdenních hotovostních splátek po 367 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Na dlužné jistině neuhradil částku 11 489,41 Kč a na dlužném poplatku částku 13 556,19 Kč. Na předmětný úvěr uhradil dle sdělení žalobkyně pouze částku 800 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 (s účinností k témuž dni). Žalobkyně mimo zaplacení dlužné části jistiny a dlužného poplatku požaduje po žalovaném uhrazení příslušenství, a to smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení (obojí jak v kapitalizované, tak i v obecně vymezené výši – do zaplacení). Žalobkyně dále sdělovala, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného původním věřitelem. Jelikož žalovaný ode dne postoupení pohledávky již ničeho neuhradil, žalobkyně se obrátila se svým nárokem na soud.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný poplatek, který byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. Podáním ze dne 14. 4. 2025 žalobkyně doplnila své žalobní tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitel splnil svou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části Ověřené dokumenty). Bylo rovněž nahlédnuto do insolvenčního rejstříku k žalovanému. Původní věřitel ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, tyto doklady bývají pouze předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy.4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaný prostřednictvím listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 6. 2022 žádal společnost , právnická osoba, o poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč. V kartě uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, pracuje u společnosti , právnická osoba, , kde dosahuje čistého měsíčního příjmu 13 822 Kč. Celkový čistý příjem domácnosti tvoří částku 44 922 Kč. Odhadované měsíční výdaje pak činí 2 500 Kč. Žalovaný dle karty neměl další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, měly být doloženy výplatní pásky za měsíce 4, 5/2022, pracovní smlouva a výpisy z bankovního účtu za měsíce 4, 5/2022. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je patrno, že výše uvedená společnost poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal uhradit navíc poplatek ve výši 13 666 Kč (který sestává z úroku 9 416 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky 2 750 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení). Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 28 552 Kč (včetně doplňkového pojištění 2 886 Kč). Smlouva dále upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, úroková sazba činila 86 %, RPSN pak 162,52 %. Dlužná částka měla být splacena prostřednictvím 78 splátek po 367 Kč (poslední činila 293 Kč). Listina je datována 30. 6. 2022, podepsána oběma smluvními stranami. Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru pak upravovaly podrobněji práva a povinnosti smluvních stran, zejména uzavření smlouvy, splácení úvěru, prodlení zákazníka. Z Tabulky umoření je zřejmé, že žalovaný čerpal částku ve výši 12 000 Kč a uhradil celkem částku 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena prostřednictvím dopisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 (součástí byla listina Informace o zpracování osobních údajů). V této listině byla žalovanému oznámena výše dlužné částky a číslo bankovního účtu pro úhradu této částky. Zaslání dopisu žalobkyně doložila podacím lístkem pošty. Předžalobní upomínkou – Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě – ze dne 31. 10. 2024 byl žalovaný upozorněn na možné soudní řízení v případě neuhrazení dlužné částky. K předžalobní upomínce byl doložen podací lístek pošty.Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, plyne právní názor, že k řádnému s odbornou péčí, náležitému a úplnému přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce.6. Úvodem soud uvádí, že jako nepřípadný hodnotí odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. , právnická osoba, věc je však relevantní ZSÚ, který v § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat. Jestliže žalobkyně kopie dokladů nemá, vede to k tomu, že soud nemůže čerpat skutkové poznatky přímo z listin, které mají tvrzené skutečnosti dokládat, a nemůže si tak ani učinit celkový obraz o ekonomické situaci žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. I kdyby měla zákaznická karta prokazovat, že předmětné listiny žalovaný předložil, nemůže prokazovat jejich obsah, a tím tedy ani nemůže prokazovat, zda původní věřitel dostál svým povinnostem podle ZSÚ.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností sm