12 C 2/2021-18 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhá po žalovaném zaplacení částky 82.709 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 20. 6. 2013 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě částky 60.000 Kč zaplatit částku 62.209 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 12.436 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 14.073 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 35.700 Kč. Žalovaný se zavázal dluh uhradit ve 100 týdenních splátkách po 1.223 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když nejpozději měl dlužnou částku uhradit dne 21. 5. 2015, poslední splátku uhradil dne 30. 7. 2013. Právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 převedena na žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Celková hodnota pohledávky ve výši 82.709 Kč sestává z: dlužná jistina ve výši 55.857,53 Kč, poplatek ve výši 26.851,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 50.068,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 29.648,74 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 55.857,53 Kč od 7. 8. 2013 do 10. 12. 2019), úrok ve výši 19 % p.a. z dlužné jistiny 55.857,53 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z dlužné jistiny 55.857,53 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení. Do dne postoupení pohledávky žalovaný zaplatil částku 13.000 Kč a po postoupení pohledávky částku 26.500 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce měl dostatečné informace získané od zákazníka, které jsou uvedeny v zákaznické kartě. Navíc zákazník ve smlouvě výslovně uvedl, že mu byly poskytnuty informace týkající se textu smlouvy a poskytnuto vysvětlení, aby byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení. 2. Usnesením okresního soudu byla žalobkyně vyzvána, aby žalobu doplnila tak, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. Ve svém písemném podání žalobkyně sdělila, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, se kterými byl žalovaný seznámen a prohlásil, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí posouzena jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací, které jsou obsahem zákaznické karty. Žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, ani zákaznickou kartu a další podklady o úvěruschopnosti žalovaného. 3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil, že by chtěl zaplatit dluh, ale je nezaměstnaný, nemá příjem a v době, kdy se zadlužil, byl ve vězení. 4. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř. 5. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dne 20. 6. 2013 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce (v souladu se z. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb.), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě částky 60.000 Kč zaplatit částku 62.209 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 12.436 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 14.073 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 35.700 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit ve 100 týdenních splátkách po 1.223 Kč. Dosud žalovaný vrátil 39.500 Kč. Původní věřitel pohledávku postoupil na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (§ 524 obč. zák, § 526 obč. zák.). Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 4. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do 19. 8. 2020 (zjištěno ze smlouvy, oznámení o postoupení, výzvy k zaplacení, podacího archu). 6. Součástí spisového materiálu není ani zákaznická karta, ani jiné podklady k úvěruschopnosti žalovaného, ze kterých by mohly být činěny závěry o tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl schopen svým povinnostem dostát. Naopak žalovaný uvádí, že v době, kdy se zadlužil, byl ve vězení bez příjmu. Do věznice mu také byla adresována výzva k zaplacení před podáním žaloby. 7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 11. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., (vzhledem k datu uzavření smlouvy) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotře